evkrec041217staraboleslav.htm

zpět na hlavní stránku evk
zpět na seznam článků
zpět na texty o bazilice sv. Václava ve Staré Boleslavi

Stavební vývoj kostela sv. Václava ve Staré Boleslavi. Pokus o diskusní příspěvek

Ad:
Ivana BOHÁČOVÁ (ed.) a kol.: Stará Boleslav. Přemyslovský hrad v raném středověku, Mediaevalia archaeologica 5, Archeologický ústav AV ČR, Praha 2003, 480 stran.

Důkladná systematická monografická zpracování rozsáhlých výzkumů mají v archeologii významnou tradici. Přesto však rozsáhlejších samostatných publikací vychází spíše pomálu. Značně horší situace panuje v památkové péči, o oboru stavebně-historických průzkumů nemluvě. Je pravdou, že prezentace výsledků stavebně-historických průzkumů tvoří součást některých sborníkových publikací, navazujících na velké památkové akce (Müllerova vila, Valdštejnský palác, Toskánský palác aj.). Mezioborové pojetí je nepochybně správné a mělo by vždy být cílem editora.

Také ve sborníku o archeologických výzkumech ve Staré Boleslavi se spolupráce řady specialistů projevila. Hlavními autory samozřejmě jsou Ivana Boháčová a Jaroslav Špaček, kteří se lokalitě věnují dlouhá léta. Jejich přístup i výsledky prokazují význam takové kontinuity. Historickým zprávám se věnují David Kalhous a Pavel Zahradník. Samozřejmě nechybějí geologické a geomorfologické průzkumy lokality. Zevrubně jsou studovány nálezy výrobků z keramiky a kostí, středověkých mincí, kovové předměty. Na základě petrografických průzkumů a analýz malt jsou stanovena ložiska, z nichž se těžil stavební materiál, ale i suroviny pro keramiku (Jan Zavřel). Obsáhle jsou vyhodnoceny pozůstatky hospodářských zvířat a zbytky rostlin.

Stavbám byla věnována spíše nesoustavná pozornost. Zřejmě převládl – jistě logicky – zájem o ty části staveb, které byly přímo archeologicky prozkoumány (kostely, části raně středověkého opevnění), nebo s archeologií těsně souvisejí (Vladislav Razím podává inventuru reliktů gotického opevnění – z nových pozorování vyniká zjištění zbytků cimbuří).

Rozsáhlý předložený materiál editorka uzavřela poněkud stručným vyhodnocením pozice Staré Boleslavi v raně středověkém přemyslovském státě; zřejmě se počítá s tím, že výzkumy budou v dalších letech pokračovat.

Kostel sv. Klimenta – jako nejlépe zachovaná románská stavba ve Staré Boleslavi – je předmětem zájmu vlastně jen v souvislosti s informací o dílčích sondážích zevně u východní stěny a pod podlahou lodi v jejím jihozápadním koutu.

Nejvíce pozornosti samozřejmě vyvolal nález kostela zatím neznámého zasvěcení, jehož relikty byly k všeobecnému překvapení nalezeny pod dlažbou prostranství mezi kostelem sv. Klimenta a gotickou bránou. Ze stavby byly zjištěny zčásti vytěžené základy a úsek kvádříkového nadzemního zdiva. Historici (Pavel Zahradník a David Kalhous) se sice neshodli na tom, které zasvěcení lze z mála dochovaných listinných zpráv kostelu přisoudit, avšak možnost spojit s kostelem údaje o kostele Panny Marie a sv. Jiří z konce 12. století se zdá docela logická.

Zajímavé výzdobné prvky staveb (zejména podlahy kostelů) představuje opět Ivana Boháčová.

Vzhledem k postupu výzkumů se poměrně málo pozornosti dostává největšímu ze středověkých kostelů, bazilice sv. Václava. Je to dáno jednak tím, že četné dřívější výzkumy již byly dosti podrobně představeny několika statěmi v konferenčních sbornících a časopisech, jednak patrně i tím, že se počítá s budoucím pokračováním výzkumů zejména v interiéru kostela, pokud by tam došlo k nějakým úpravám.

S určitou menší mírou zájmu o kostel sv. Václava proto mohou souviset některá sporná hodnocení. Nemohu sice vyloučit, že budou dalšími výzkumy potvrzena, avšak jsem přesvědčen, že dosavadní pozorování stavby svědčí spíše pro jiný stavební vývoj natolik závažně, že existující nejasnosti mají být při souhrnném hodnocení dosavadních nálezů alespoň naznačeny. Dovolím si proto několik poznámek, které jsou samozřejmě zcela okrajové ve vztahu k záslužné monumentální publikaci, avšak mohly by být alespoň zváženy při budoucím zkoumání. Stručně připomenu dříve vyslovené názory a doplním několik dalších glos. (K tomu viz Jan SOMMER: Ke studiu středověkých kostelů v okolí Čelákovic, in: Středočeský vlastivědný sborník. Muzeum a současnost, řada společenskovědní svazek 16, Roztoky u Prahy 1998, s. 172; nástin stavebního vývoje byl zamítnut s odkazem na výsledky archeologických výzkumů – Jaroslav ŠPAČEK: Několik doplňků k příspěvku "Patrocinia kostelů a patronáty světců..." otištěném ve SVS 1997, Tamtéž, s. 175-176; dále k tomu poznámka ke gotické stavební fázi baziliky – Jan SOMMER: Dobroslav Líbal: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek (rec.), in: Archeologické rozhledy, roč. 54, 2002, č. 2, s. 538.)

Ke stavebnímu vývoji baziliky byla podstatným přínosem zjištění kombinovaného archeologického výzkumu a stavebně-historického průzkumu Vrábské kaple (I. BOHÁČOVÁ, J. ŠPAČEK: Raně středověké kostely sv. Václava a sv. Klimenta ve Staré Boleslavi. Příspěvek k poznání raně středověké stavební techniky, in: Archaeologia historica 26/2001, s. 259-277). Výpověď stratigrafické analýzy nevyvolává zřejmě žádné pochyby o raně středověkém původu celé východní části baziliky. Archeologicky byla doložena jednolitost vnějších líců zdiva od východní části severní stěny severní lodi přes Vrábskou kapli až po apsidu jižní lodi (avšak žádné pochybnosti zřejmě zatím nevyvolal pro románské období značně neobvyklý způsob provedení lícového lomového řádkovaného zdiva).

Domnívám se však, že dosavadní výsledky archeologů neumožňují vysvětlit některé anomálie, pozorovatelné zejména v horní části stavby. Jejich objasnění lze očekávat až od dalších průzkumů; je možné, že pak budu usvědčen z omylů. Byl bych však rád, kdybych svými pochybnostmi o obecně přijímaném řešení alespoň přispěl k tomu, že stavba bude během dalších oprav důsledněji sledována (tady narážím na zmínku J. Špačka, že pod omítkou na segmentovém úseku zdiva mezi severní lodí a Vrábskou kaplí byly při rekonstrukci elektroinstalace nalezeny cihlové konstrukce, což ovšem nebylo jinak publikováno a už vůbec ne doloženo dokumentací a vyhodnoceno z hlediska stavebního vývoje).

Vztah apsid k navazujícím částem stavby

Obecně lze říci, že rozhodující část románských apsid má plášť odsazený od navazující pravoúhlé stavby. Je tedy oproti ní užší. Taková zvyklost byla tradována už od antiky. Souvisela ovšem i s konstrukcí. Apsidy měly většinou téměř přesně půlkruhový půdorys interiéru (tedy střed půdorysné kružnice ležel přibližně na úrovni vnitřního líce stěny, z níž apsidy vystupovala). Z toho plyne, že vnější obrys většiny raně středověkých apsid má segmentový půdorys. Většina výjimek pochází až z pozdějšího období románského slohu (plný půlkruhový půdorys apsidy totiž většinou souvisel s vložením samostatného triumfálního oblouku, vynášejícího hmotu zdi nad apsidou; u převažující části románských apsid leží zdivo nad apsidou na hraně její konchy!). S odsazením apsidy souviselo i její klenutí konchou, která odlišovala oltářní prostor od jednodušeji zastropené či vzhůru otevřené lodi. Vrchol konchy musel ležet pod úrovní stropu či koruny zdiva navazující prostory. S tím souviselo osobité řešení zastřešení většiny našich apsid, položené přímo na rub klenby. Proto také většina románských apsid u nás má korunu obvodového zdiva níže, než navazující prostora. Jestliže je tomu jinak, je třeba stavební vývoj zkoumat zvláště pečlivě. A to je také případ Staré Boleslavi. Všechny apsidy tu mají stejnou výšku s navazující částí stavby. Pláště apsidy hlavního chóru a jižní lodi plynule navazují na boční stěny lodí (u hlavní lodi ovšem se znepokojivými nepravidelnostmi). Severní apsida nebyla klenutá.

Jižní apsida nejenže navazuje na jižní straně plynule na stěnu boční lodi, ale je od ní několik metrů západně od napojení apsidy oddělena téměř v celé výšce zřetelnou svislou prasklinou v omítce, dle mého názoru téměř jistě dokládající spáru mezi různě starými zdivy. Z prostorové souvislosti (mj. kolize se severozápadním nárožím lodi kostela sv. Klimenta) usuzuji, že zdivo západně od praskliny je starší a že celé východní zakončení jižní lodi i s apsidou je mladšího původu (soudím, že novověkého).

Hlavní apsida se mi jeví vývojově značně komplikovanější. Její hlavní římsa plynule navazuje na podélné stěny hlavního chóru. Na obou stranách chóru se však římsy od hlavní lodi k apsidě sbíhají – tedy se chórové pole v horní části zužuje. Pod hlavní římsou (odhadem tak o 50 cm) je na apsidě zřetelná nepravidelnost na omítce, dokládající nástavbu zdiva, k níž došlo asi v baroku. Pod touto nástavbou je na severní straně plášť apsidy odsazený od podélné stěny chóru ústupkem, který však na jižní straně chybí (tato nesymetrie svědčí o nějakých stavebních změnách). Na plášti apsidy jsou pod nynějšími rozměrnými barokními okny (zřejmě vybouranými do zdiva dodatečně, jak tomu nasvědčuje dodatečná nadezdívka mezi záklenky oken a korunou zdiva) stopy níže situovaných oken, která byla sice o něco užší, ale jejichž šířka přesahuje běžné dimenze románských oken (ale stáří těchto oken a jejich vztah ke zdivu apsidy bude možné posoudit jen po sondážích např. při opravě omítek). Dosavadní zjištění tedy nevylučují románský původ hlavní apsidy, ale vzhledem ke způsobu navázání na chór považuji za vysoce pravděpodobné, že apsida byla v postředověkém období rekonstruována (čistě hypoteticky lze zvažovat pracovní hypotézu vrcholně gotické historizující přestavby a radikálních zásahů 17. století). Bez jakýchkoliv dokladů si dovolím předložit i otázku, zda spolu s apsidou nebyla přestavěna i východní část krypty, protože v ní by se rovněž dalo daleko spíše očekávat odsazení pláště apsidy (srov. Praha – sv. Jiří, Teplice), než její oddělení výraznými postranními pilíři (jež by ovšem mohly obsahovat původní nároží užší apsidy)

Severní apsida je zřejmě skutečně zcela organickou částí Vrábské kaple. Nad klenbami kaple je však zřejmé, že horní část zdiva kaple je připojena k severovýchodnímu nároží hlavního chóru dodatečně, na spáru (tím není v principu vyloučeno, že základy mohou být provázány, ale souvislosti obou částí bude, soudím, třeba ještě věnovat pozornost). Půdorysné dimenze lodi Vrábské kaple jsou pro románské období vysloveně nezvyklé.

Na západní straně kaple se jeví navázání na severní loď jako organické jen na vnější straně (viz archeologické výzkumy). Nad klenbami severní lodi jsou patrné zásadní nespojitosti. Není jasné, jak segmentové úseky zdiva navazují na okolní konstrukce. Pokud sem byly dodatečně vloženy (při vkládání renesanční klenby? – to těžko, neboť tato klenba reaguje na půdorysnou anomálii jen improvizací), není z hlediska typologie vůbec jasné, proč. Konstatovaný výskyt cihel zatím nebyl komentován ani z hlediska umístění, ani rozsahu. Pokud byly segmentové úseky vloženy dodatečně, nejspíše by se to projevilo zřetelnými spárami (které by při vysekávání drážek pro elektroinstalaci nejspíše byly zpozorovány). Nad renesanční klenbou severní lodi se v severovýchodním koutu (u západní stěny Vrábské kaple) zachoval úsek starší klenby s omítnutým lícem s nátěry. Relikt klenby je však zcela drobný a velmi nepravidelný, takže vůbec neumožňuje hodnocení. Zdá se však, že po určitou dobu byla v tomto místě stavební část, převyšující severní loď. Dimenze segmentových úseků zdiva mě vedly k pochybnosti o tom, že se jedná o relikt apsidy boční lodi (jak navrhl Václav Mencl), a proto jsem uvažoval o možnosti, že zde je zachována část nějaké starší stavby, hypoteticky lodi rotundy, která mohla být zabudována do východního zakončení boční lodi tak, jako tomu bylo např. s jižní apsidou svatovítské rotundy na Pražském hradě.

Stěny hlavní lodi jsou zřejmě včetně pilířů a původně hrotitě zaklenutých oblouků mezilodních arkád gotického původu, z doby radikální přestavby baziliky. Kromě zjevných architektonických znaků tomu nasvědčuje i způsob provedení lomového zdiva. Románského původu jsou patrně dva křížové pilíře na východním konci jižních mezilodních arkád.

Zdivo hlavního chóru, patrné z podkroví Vrábské kaple, nemá jednoznačně zařaditelný charakter (nelze o něm prohlásit, že sestává z románských kvádříků). Zřejmě je poznamenáno požáry a vysprávkami. Je však možné, že je románského původu. Západně od Vrábské kaple je zakončeno nepravidelnou hranou, k níž je na spáru přiložena gotická severní stěna hlavní lodi (její součástí je i v publikacích zmiňovaný vynášecí pas, který byl nejspíše určen k vynesení zdiva nad gotickým baldachýnem, byť ten se zachoval v později rekonstruované podobě).

Již jsem vyslovil pracovní hypotézu, že navržená rotunda je oním osudným kostelem sv. Kosmy a Damiána. Tím by mohlo být vysvětleno soustřeďování míst zvláštní svatováclavské úcty na severní stranu krypty a do Vrábské kaple, kterou považuji za pozdější.

Nemíním znevažovat výsledky rozsáhlého archeologického výzkumu. Soudím však, že některá pozorování na stavbě kostela sv. Václava nelze uvést do souladu s dosavadními výklady stavebního vývoje. Jsem přesvědčen, že by jim měla být ještě věnována pozornost. Některé své hypotézy, k nimž mi chybějí podklady, rád reviduji, ale dosavadní obecně přijatou interpretaci stavebního vývoje je podle mého názoru rovněž ještě třeba doložit dalšími průzkumy. Pokud by platily dosud obecně přijímané názory na stavební vývoj, měla by typologickému zařazení některých neobvyklých dispozičních a stavebních řešení být věnována větší pozornost.

Konečné hodnocení většiny naznačených názorů bude samozřejmě možné až po detailních průzkumech konstrukcí, pokud je umožní případné zásahy do omítek.

Autorům archeologických výzkumů děkuji za možnost opakovaných návštěv lokality v době odkryvů.

© Jan SOMMER, Praha, 17.12.2004


Citace zdroje dokumentu:
Jan SOMMER:
Stavební vývoj kostela sv. Václava ve Staré Boleslavi. Pokus o diskusní příspěvek
http://sweb.cz/evk/staraboleslav/evkcl050825staraboleslav.htm, on-line od 17.12.2004

zpět na hlavní stránku evk
zpět na seznam článků
zpět na texty o bazilice sv. Václava ve Staré Boleslavi