zpět na přehled publikací 2005

Jak posoudit zaniklost kostela?

Chtěl bych zde upozornit na zajímavý záměr Martina Čechury sepsat "zaniklé kostely", ale současně si také položit několik otázek. Zdá se, že autorův postup je více méně v počátcích, i když obsáhlý zpřístupněný seznam svědčí o tom, že již bylo vynaloženo nemalé úsilí. Výsledkem by snad mohlo být upozornění na množství zaniklých objektů v některých vypjatých obdobích našich kulturních dějin (husitské války, Třicetiletá válka, josefínské reformy, komunistická totalita). To by možná mohlo být zajímavé z hledisek aktuální publicistiky (tak, jako jsou dnes ve velkém počtu vydávány soupisy zaniklých či ohrožených hradů, zámků a tvrzí), ale autorovým záměrem by spíše mohlo být vytipování objektů, které by se mohly stát předmětem archeologického výzkumu. Je zřejmé, že naše vědomosti o starších stavebních obdobích jsou značně výběrové, což je dáno tím, že jaksi čím dřívější epochu zkoumáme, tím větší díl objektů stačil vzít za své. Místo od místa však nakonec zjistíme, že neplatila žádná pevná pravidla a že případně převažující jev měl bezpočet výjimek, přičemž bez průzkumu většinou můžeme jen odhadovat, jaký vývoj který objekt prodělal (či jakým způsobem zanikl).

Je pravděpodobné, že pro případné cílení budoucích archeologických výzkumů bude přehled M. Čechury spolehlivou oporou. Mohl by poskytnout i materiál pro případný katalog, upozorňující na to, jak velký díl kulturního dědictví již zmizel, kteréžto hledisko by vyhovělo jak představám památkové péče, tak by mohlo navázat na obchodní ohlas již zmíněných publikací o zaniklých či ohrožených šlechtických sídlech.

Raně středověké kostely byly zkoumány značně systematicky i detailně. Proto vyvolaly určité překvapení takové "případy", jakým byly např. kostely v Dolních Chabrech či v Zahrádce, pod jejichž románskými či raně gotickými konstrukcemi byly nečekaně nalezeny relikty starších objektů. Ve funkčním smyslu sice tyto kostely nebudeme považovat za zaniklé, avšak jejich archeologicky prozkoumané předchůdce spíše ano. Tyto případy svědčí, že je třeba hodnotit opatrně i jiné stojící raně středověké kostely, kterých by mohlo být ještě několik nalezeno. (Naproti tomu však nedávno v souvislosti s prezentací výzkumu v rotundě sv. Václava v Praze na Malé Straně významný archeolog vyzdvihl objev pro jeho unikátnost, údajně plynoucí z toho, že zjištění dosud neznámého románského kostela je za nynějšího stavu poznání již zcela výjimečné.) Je vysoce pravděpodobné, že řada gotických kostelů z doby prosperity v lucemburském období měla starší předchůdce, ačkoliv vznik řady těchto staveb je v literatuře spojován až s dobou pořízení seznamu papežského desátku. Dále např. četné barokní kostely v některých oblastech (Poohří, Litoměřicko, okolí Prahy, horní a střední Polabí aj.) zaujaly místo zatím neznámých středověkých staveb. Tím vším je např. omezena naše představa o typologické škále středověkých kostelů.

Z uvedeného tedy plyne, že z hlediska studia typologie nemá zaniklost vlastně velký význam. Např. pro Dolní Chabry prostě díky archeologickému výzkumu musíme počítat přinejmenším se dvěma objekty – tedy s rotundou (zaniklou) a podélným kostelem a apsidou. (Poznatky o stavbě, která asi předcházela ještě rotundu, patrně nedovolují zřetelné typologické zařazení.) Musíme přitom vhodnými způsoby charakterizovat relace mezi dvěma po sobě jdoucími stavbami, tedy zda nový objekt využil část starších konstrukcí (např. gotický kostel často vznikl tím, že k románské lodi, zachované ve zdivu, bylo na místě stržené apsidy připojeno nové presbyterium – po přestavbě ovšem lze hovořit o gotické stavbě) nebo se jedná o úplnou novostavbu (z níž mohl být použit jen demontovaný stavební materiál). Z hledisek studia vývoje a stavební typologie se ukazuje zaniklost stavby jako jedno z kritérií, ovšem do značné míry relativní hodnoty.

Kritéria návaznosti jednotlivých staveb na jednom místě by měla až do provedení detailního výzkumu zůstávat otevřená. Příkladem může být kostel sv. Václava v Písku. Existence středověkého kostela v místě byla doložena listinami, avšak prohlídka objektu donedávna přesvědčovala o vzniku aktuální barokní stavby na konci 17. a na počátku 18. století, jak o tom svědčily zachované zprávy. Jenže při opravě omítek se ukázalo, že zdánlivě organická barokní architektura obsahuje zatím nepředpokládanou renesanční "fázi", tedy spíše samostatnou stavbu, která se tak okamžitě stala novou položkou jak ve výčtu objektů v dané poloze, tak přínosem z hlediska poznání typologie.

Domnívám se, že naznačené pojetí (sledu staveb na jednom místě) umožňuje řešit jeden z problémů, který plyne z dosud obvyklého výkladu typu a vývoje objektu z jeho poslední podoby (tedy např. "barokní stavba s gotickým presbyteriem a románským portálem na jižní straně lodi") nebo naopak ("gotický kostel přestavěný barokně"). Jen je třeba důsledně vyjádřit relaci objektů, aby nevznikaly omyly ohledně míry existence té které stavební fáze.

Věřím proto, že podnět Martina Čechury přispěje k intenzivnějšímu a hlavně systematičtějšímu zkoumání našich kostelů, představujících nezadatelnou hodnotu krajinnou, urbanistickou, výtvarnou a kulturní v nejširším měřítku, dnes bohužel vystavených takové vlně ničení a zanedbávání, která ve svém tragickém "součtu" nezůstane o mnoho pozadu za devastacemi dřívějších truchlivých epoch, zmíněných úvodem...

© Jan SOMMER, 8.11.2005


Cit.:

Jan SOMMER:
Jak posoudit zaniklost kostela?
online: http://sweb.cz/evk/evkclanky/evkclanky2005/evkcl051108cechurazaniklekly.htm
od 10.11.2005

zpět na přehled publikací 2005