zpět na hlavní stránku evk

Poznámka k raně gotickým kostelům v Pootaví

 

Karl SCHMOTZ: Zwischen Donau und Otava. Gedanken zu Herrschaft und Sakralarchitektur im hohen Mittelalter, in: Archeologické výzkumy v jižních Čechách 17, 2004, s. 231-250.

 

Autor se vrátil k části problematiky pozdně románské a raně gotické architektury jihozápadních Čech (reaguje na významné starší práce Menclovy a Kuthanovy. Zabývá se pozdně románskými portály s bobulovým dekorem, obvykle odvozovanými z díla huti kláštera ve Strakonicích (severní okno tzv. kapitulní síně), a raně gotickými portály s oblým prutem vloženým do ústupku, v patě záklenku na místo hlavice přerušeným tzv. talířovým prstencem. Ukazuje přitom na dosud jak v Čechách, tak v Německu spíše opomíjené četné souvislosti Pootaví a Bavor, reprezentované především kolonizační aktivitou kláštera ve Windbergu a hrabat z Bogenu (kteří byli patrony kláštera). Přehlížení možných výtvarných projevů těchto vazeb pak někdy vede k přecenění podílu hutí v Nepomuku, Strakonicích a v Milevsku, díky jejichž předpokládaným širokým kontaktům jsou podněty hledány třeba v Alsasku nebo Burgundsku. Autor sleduje význam Zlaté stezky pro kontakty přes obtížně prostupný rozsáhlý masiv Šumavy, přínos mnicha Vintíře pro vzájemné kontakty i pro rozvoj osídlení a pro zrod prvních kostelů. Z doložených politických vazeb i vztahů církevních hodnostářů a institucí.

V české literatuře je za východisko portálů s talířovými prstenci u kostelů v širším okolí nebo s bobulovým dekorem označována strakonická komenda. Autor pátrá po důvodech výskytu daných motivů na četných kostelech, které však jsou spravovány či zakládány různými osobami či institucemi, včetně kláštera ve Winbergu či pánů z Bogenu. Některé lokality jsou v královském majetku, jiné patří drobné šlechtě nebo starým klášterům ve středních Čechách.

Ukazuje se, že portály s bobulovým dekorem se nápadně soustřeďují v okruhu o poloměru cca 20 km kolem Strakonic. Jejich ovlivnění ze Strakonic je tedy vysoce pravděpodobné. Autor ovšem upozorňuje na výskyt bobulí také na portálech klášterního kostela ve Windbergu, pocházejících z druhé poloviny 12. století.

Také portály s oblounem s prstencem by mohly být dílem jedné huti. Překvapují však nápadnou nesourodostí detailních forem, ačkoliv u výtvoru jediné huti by bylo možné předpokládat užívání alespoň některých detailů v jednotné či podobné formě. Proto je pravděpodobnější, že jde o práce různých kameníků, sledujících ovšem jednotný vzor. Je také možné, že portály vznikaly postupně, v delším časovém období.

Výskyt bobulového dekoru je sledován v poměrně širokých středoevropských souvislostech, aniž by však bylo možné zjistit místo vzorů, jež působily v pošumavské oblasti. Bobule ve Winbergu jsou většinou opatřeny jemnou reliéfní výzdobou. Přenos tohoto tvarosloví z Bambergu je označen jako pravděpodobný (východní chór dómu).

Na rozdíl od bobulového dekoru jsou však portály s oblounem s prstenci považovány spíše za domácí produkt. Autor opakovaně poukazuje na potřebu dalších průzkumů a zmiňuje nedávný objev portálu s talířovými prstenci v jižní stěně kostela na Stražišti u Březnice.

 

Snad tedy lze doplnit, že genezi portálů s prutem s prstencem místo hlavice bude také možné sledovat v širších souvislostech. Je velmi pravděpodobné, že portály s prstenci tvoří v určité hierarchii forem stupeň, v němž došlo k určitému zjednodušení oproti portálu prutem opatřeným regulérními hlavicemi (např. portál kapitulní síně v Oseku, západní portál městského kostela v Domažlicích, portál kaple Andělů strážných ve Zlaté Koruně, rozvinutí v hlubším ostění s větším počtem ústupků – Police nad Metují, Kouřim). Je třeba podotknout, že zmíněná hierarchie se ve 13. století rozvinula prakticky jen v centrální Francii (kde lze pozorovat na stavbách v jednotlivých stupních postupnou a logickou redukci od "maximálního" členění katedrál – nejnápadněji se tato hierarchie projevila na typologii dispozic, kterou lze sledovat až k jednoduchým venkovským kostelům). Do ostatních končin se jednotlivé motivy přenášely většinou bez zjevného začlenění do této "stupnice". K tomu přispívalo i to, že zdaleka ne všichni středoevropští stavitelé měli ponětí o situaci v Ile-de-France. Vzhledem ke svým produktivním stavebním metodám tu výraznou stopu zanechali cisterciáci. Portály s prstenci se podle dosavadních pozorování brání sloučení do jedné skupiny, ovlivněné z jediného zdroje.

Portály v Nepomuku a v Bohumilicích lze těžko spojit s vlivem Strakonic.

Portály s prstenci jsou charakteristické pro hradní kapli v Horšovském Týnu.

Do kapitulní síně Anežského kláštera v Praze směřuje portál s prstenci, u něhož vnitřní hrana ústupku vytváří jetelovitý útvar (což by mohlo naznačovat spojitost s podobnými portály, ovšem bez prutu v ústupku, jaké známe např. z hradního paláce ve Strakonicích nebo jako vstupy do sálů v patře hradu v Písku, ze Zvíkova, atd.).

Některé další otázky vyvolává portál kostela v Lašovicích; ve zde probírané souvislosti je třeba připomenout, že také on má obloun v ústupku přerušen nízkými prstenci.

Portál s oblounem s prstenci v ústupku má v západní stěně také kostel na Velízi. Určité podobnosti s ním vykazuje portál vjezdu známého raně gotického průjezdu na Křivoklátu, jenže zde nemá prstenec podobu nízkého talířovitého útvaru, ale málo výrazného útvaru s dvěma oblounky, oddělenými mělkým výžlabkem. Snad je možné zvažovat variantu, že s typem portálů s talířovými prstenci mohly souviset i případy s jinými tvary prstenců, tedy rovněž odlišnými od náročnějšího typu s hlavicemi. V tom případě můžeme celkem logicky připojit portál, jehož formy se prakticky shodují s probíranou skupinou v okolí Strakonic, osazený v jižní stěně kostela v Pečici (v podobné souvislosti na něj již bylo dříve upozorněno).

Z uvedeného kusého doplňujícího výčtu plyne, že portály s prstenci na prutu v ústupku nevytvářejí jednotnou skupinu. Byly vytvořeny různými hutěmi, mezi nimiž nejspíše nebyly přímé souvislosti. Výskytu tohoto typu tedy bude vhodné věnovat další pozornost. Přitom by asi bylo dobré postupně shromáždit precizní zaměření celých otvorů, ale především profilů ostění (pokusil jsem se o to v případě portálu na Velízi v edici MONUDET – seš. 2), neboť by to mohlo napomoci k odhalení některých souvislostí. Lze počítat s možností, že portály s prstenci mohly vznikat do jisté míry samostatně, tedy ne jen vzájemným napodobováním či produkcí v jediné huti, ale příbuznou metodou redukce náročnějších schémat. K. Schmotz naznačil možnosti, které by mohly plynout z důsledného vyhodnocení výskytů portálů na stavbách určitého typu (zabýval se podobou presbyterií a věží; zřejmě však nebyla zmíněna presbyteria s dvoubokým závěrem s opěrákem v ose, jež literatura odvozuje z klášterního kostela ve Strakonicích), případně v souvislosti s dalšími specifickými architektonickými články, či z výzkumu hospodářských či církevních souvislostí daných lokalit.

Značná koncentrace portálů s prstenci v širším Pootaví skutečně nedovoluje při dalším zkoumání vliv strakonické huti na jejich vznik přehlížet.

Pátrání po genezi portálů s bobulemi a s ústupkovými ostěními s oblounem s prstencem v patě záklenku bude nejspíše ještě třeba vykoupit řadou pokusů o interpretaci. Zajímavá přitom mohou být srovnání s "materiálem" v dalších, ne zcela blízkých končinách Evropy. Inspirativní  je např. situace ve Slezsku, kde se vyvinuly značně kompaktní skupiny portálů s bobulemi (často reliéfně zdobenými) nebo s pruty v koutu ústupkových ostění, opatřenými prstenci, často podobnými "strakonickým". Také tam patrně sehrály roli huti významných klášterů. Bude zajímavé časem poznat, jak jejich inspirační zdroje souvisely s našimi příklady.

 

 

Lašovice:

 

Velíz:

 

Pečice:

 

 


(Exkurz)

Přesto si však myslím, že srovnávací studium má svá specifika, jež způsobují, že jen část studií je skutečným posunem k přesnějšímu poznání (a posudek pak nakonec mohou vyslovovat jen ti jedinci, kteří znají zkoumaný materiál, nebo alespoň jeho části, důkladněji, než ten, kdo napsal případně komentovanou práci). Touto odbočkou se pokouším říci, že se necítím schopen zde shora zmíněný článek jakkoliv hodnotit. Oceňuji, že obrací pozornost k tématu sice známému, avšak v posledních desetiletích již neprávem považovanému spíše za vyřešené. Dovolím si však poznamenat, že je třeba hledat cesty, jak souhrnné práce doprovázet publikováním materiálu (raději nového), třebas i v samostatných katalogových pracích (či listech). Připojuji se tedy k těm, kdo soudí, že při detailním zkoumání materiálu stojíme zase na jednom z pomyslných počátků. Kromě potřeby prohloubit systematické mapování informací o památkách je třeba hledat i efektivnější způsoby zpřístupňování detailních informací, jež zatím většinou zůstávají v archivech badatelů, neboť ti se spokojují s debatou o svých interpretacích, jejichž podklady se však jen částečně "překrývají". A to je, myslím, trochu škoda.

 

© Jan SOMMER, Praha, 3. 1. 2005

zpět na hlavní stránku evk