zpět na hlavní stránku

přehled publikací 2005

K nové vlně výzkumu jihočeských pozdně gotických staveb

Jihočeská pozdně gotická architektura nechá málokoho chladným. Svou tvarovou bohatostí, formální vybroušeností i hravostí, jakýmsi těžko vysvětlitelným optimismem, a možná i svou "žulovou nezdolností" a z toho pramenícím zachováním mnoha detailů v podobě jakoby snadno čitelné, vyvolává zájem uměleckých i stavebních historiků. Zájem však přichází v jakýchsi vlnách, což je asi dáno tím, že vždy po vydání několika klíčových publikací se začnou problémy zdát více méně vyřešené, takže se hlavní zájem soustředí na jiná témata. Teprve po určitém čase se začnou odhalovat mezery v dosavadních výkladech, k čemuž přispívají objevy z archivů či z průběhu restaurátorských prací; přijde doba, která se v dějinách výzkumů vymezí tím, že se zvláštním potěšením rozebírá dřívější poznatky a teorie – některé schválí, na autory jiných se mračí.
Omlouvám se za toto zjednodušené "vývojové schéma", které asi schválí sotva kdo, neboť autentický výzkum nejspíše těžko může probíhat s vědomím, že nepracuje na "konečném" řešení, že je jen zatím poslední vlnou teorií.

Vynikající skupina jihočeských pozdně gotických kostelů si plně zaslouží prostor, jehož se jí nyní dostalo v odborných (uměleckohistorických a historických) periodikách.1 H. Látal i R. Lavička přinesli mnoho detailních poznatků a upozornili na četné souvislosti, patrně zatím v literatuře nedostatečně zdůrazněné. Svými články i dosavadními diskusními vystoupeními ukázali i to, že ne všechny otázky stavebního vývoje i uměleckých souvislostí je možné snadno vyřešit. Právem zdůraznili potřebu pokračování v detailních výzkumech – tato výzva asi bude muset najít ohlas u nich samých. Doufejme, že výsledky detailních průzkumů a dokumentací budou brzy následovat za nynějšími jistě svým způsobem prospěšnými spíše syntetizujícími pracemi.


V připojených odstavcích se chci pokusit o velmi stručné komentáře k jednotlivým detailům článků a současně se pokusit o několik poznámek, jež se podle mého mínění tématu též týkají.2

Rozhodně lze vyzdvihnout způsob zpřístupnění látky, která je v obou článcích z roku 2004 rozčleněna do jakéhosi výběrového katalogu. H. Látal (2004) se postupně věnoval vybraným objektům, přičemž ovšem jejich "hesla" pojal jako volný výklad, v němž se kombinují poznatky o stavbě, poznámky k dosavadní literatuře i historické zprávy. "Hesla" tak nemají nějakou pevnou skladbu3 (většina ani není členěna do odstavců). Spíše tedy mají formu volného výkladu, jemuž sice nelze upřít hutnost, ale v němž je těžko možné hledat např. porovnatelné údaje k jednotlivým objektům. R. Lavička (2004) látku rozvrhl do tématických či typologických oddílů, jejichž obsah ovšem často překračuje rámec, avizovaný v mezinadpisech; proto i v jeho článku jen do jisté míry je možné využívat nabízené orientační pomůcky. Oba texty ovšem zase nejsou tak dlouhé, aby to zásadně vadilo.4


Kájov, kostel Nanebevzetí Panny Marie. Pro příklad upozorňuji u tohoto objektu na četné nejasnosti, které možná nejsou pro zkoumání postupu výstavby významné, ale spíše ano. Autoři se neshodují v hodnocení stavebního vývoje před zahájením pozdně gotické stavební činnosti po roce 1470. H. Látal (2004, s. 137-138) zařazuje presbyterium již do 50. let 15. století. Na svěcení hlavního oltáře (1461) měla navázat výstavba kruchty, přičemž obvodové zdivo lodi s věží by mělo asi pocházet již z doby před rokem 1443 (nebo 1437 podle letopočtu na zvonu). R. Lavička (2005, s. 397) naproti tomu předpokládá, že po vyplenění roku 1469 byl kostel postaven nově a ve větším rozsahu. Neodvážím se některé prvky zařazovat na základě slohových znaků (je třeba počítat s tím, že kolem poloviny 15. století se u nás ve většině případů užívalo předhusitské tvarosloví, což ovšem nevylučuje účast stavitele podunajského původu, reagujícího na živý vývoj slohu přerušený u nás válčením – mohl jím být zmiňovaný mistr Ondřej; je třeba brát v potaz, že během první poloviny 15. století bylo v Rakousku i v Bavorsku realizováno mnoho desítek staveb, rozvíjejících – často až v sériové podobě – výtvarné dědictví "parléřovského" slohu).
Stavba působí na první pohled značně jednolitě. Přesto je třeba se při rozboru vypořádat s některými nepravidelnostmi, které mohou být jak výsledkem ponechání starších konstrukcí ve stavbě, tak dodatečných zásahů, ale možná jsou jen svědectvím o drobných korekcích během jednolité výstavby.
Vybrané otázky:
Proč jsou na dosud publikovaných plánech kostela opěráky na jižní straně presbyteria posunuté oproti klenebním příporám a výběhům kleneb v presbyteriu? Může jít o chybu přebíranou z prvotního plánku v soupisu?
Zatím patrně nebyly dendrochronologicky datovány krovy, zařazené na základě typologického posouzení J. Škabradou do druhé poloviny 15. století.5 Jejich časové zařazení by mohlo značně napomoci. Krov lodi i presbyteria ovšem mohl být na starší zdivo nasazen dodatečně a klenba mohla být pod krovem provedena se zpožděním.
Je návaznost klenby na přípory v presbyteriu zcela organická? Jsou přípory starší, nebo byly zasazeny až při vkládání klenby.
Na severní straně presbyteria jsou klenební přípory různě dlouhé. Byla jejich délka dodatečně upravena? Bylo třeba se při výstavbě vyhnout úseku staršího zdiva?
Na západní straně presbyteria je neúplné klenební pole – jak tato anomálie vznikla? Pokud to souvisí s dodatečným určením klenebního obrazce a klenba měla mít původně jinou podobu, stejně by tu zkrácené pole vybývalo. Je možné, že tu byla původně plánována zděná sanktusová věž, známá z řady jiných jihočeských lokalit 14. století? Možná byla plánována, avšak po změně plánu nebyla realizována (tak tomu zřejmě bylo např. v Malontech, kde je podobně situovaný opěrák na jižní straně, avšak plánovaná věž nad proponovaným úzkým polem byla při dokončování stavby vynechána6). (Kusé pole je i na západním konci presbyteria v Hořicích.)
Jak s postupem výstavby souvisí šachtovitá prostora na jižní straně triumfálního oblouku? Snad mohla být plánována pro vložení schodiště do podkroví a k zamýšlené věžičce nad triumfálním obloukem (avšak pro vložení schodiště se zdá být prostora nedostatečně veliká).
Klenba presbyteria na západě navazuje do jisté míry neorganicky na triumfální oblouk. To zřejmě souvisí s následným vkládáním klenby (toto konstatování ovšem nemá velký význam pro zjišťování chronologie, neboť klenba byla vkládána obvykle až po dokončení obvodového zdiva – včetně triumfálního oblouku – a po vztyčení krovu, aniž by to nutně signalizovalo nějaké přerušení stavby).
Co znamenají konzoly po stranách triumfálního oblouku v úrovni patky jeho záklenku na straně obrácené do lodi? Nemůže jít o doklad záměru provést klenbu lodi původně v nižší úrovni (odpovídající výšce klenby presbyteria?). Je možné, že tento záměr existoval jen v době stavby presbyteria s východní stěnou lodi a při výstavbě lodi byl opuštěn s tím, že loď byla stavěna vyšší?
Proč není východní opěrák na jižní stěně lodi situován k nároží? Mohlo by to souviset s tím, že jihovýchodní nároží lodi bylo postaveno spolu s presbyteriem v samostatné předchozí etapě (přičemž se mohlo počítat s tím, že zde bude nároží vyztuženo konstrukcí šachtovité prostory)?
Proč je románský (?) portál v jižní stěně lodi situován mimo osu klenebního pole? Je to svědectvím toho, že je zde zachována část nějaké starší stavby? (Pokud by byl portál vkládán druhotně při výstavbě nebo osazován dodatečně, nejspíše by byl v ose pole. Proti dodatečnému osazení mluví uzavírání portálu zevnitř dvojicí dlouhých závor, pro něž nemohly být dlouhé vodorovné kapsy v koutech vnitřní špalety vyhloubeny dodatečně.)
Severní portál kostela je možné z hlediska slohu chápat především jako ohlas typu z doby lucemburské, ovšem pohusitský původ je pravděpodobný.
Souviselo (zaniklé či nedokončené) schodiště na západním boku severní předsíně s nějakou starší podobou kostela nebo se záměrem jiného uspořádání? (Mohl být např. plánován depozitář nad severní předsíní?)7
Před několika lety byly v souvislosti s odstraňováním vlhkosti stavby ve velkém rozsahu osekány omítky nad terénem (uvnitř, a nejspíše i zevně). Pokud přitom byla pořízena nějaká dokumentace, zřejmě dosud nebyla publikována. (Věřme, že taková zcela nenahraditelná příležitost k rozšíření poznání nebyla promeškána a že ke zveřejnění poznatků ještě brzy dojde.)
Na jihočeský sloh doby lucemburské zjevně reagují obdélné portály v ohradní zdi hřbitova (pokud je mi známo, byla jihozápadní brána při poslední opravě kostela demontována kvůli pohodlnější navážce techniky a materiálu na "staveniště"; dnes již možná je opět sestavená na dřívějším místě – o tom bohužel pozitivně nevím; byly při té příležitosti zkoumány ložné plochy dílů ostění?). Bez podrobného stavebního a archeologického výzkumu není možné posoudit původnost umístění. Nelze však vyloučit, že se jedná o autentické vybavení pohusitského poutního areálu.8
R. Lavička poukazuje na odlišnost kostela v Kájově od ostatních staveb probírané skupiny. V této souvislosti však může mít význam, že troj- nebo čtyřlaločnatý průřez "kájovských" pilířů v dvojlodí byl napodoben i v Malontech a v lodi kostela sv. Petra a Pavla v Kaplici.9

Rožmberk, kostel Panny Marie. Svého času jsem měl příležitost vylíčit stavební vývoj kostela způsobem, k němuž se oba autoři postupně úspěšně propracovávají.10

Chvalšiny, kostel sv. Maří Magdalény. Z hlediska dispozičního uspořádání lze upozornit na vysoce pravděpodobnou možnost, že podkruchtí bylo původně odděleno od lodi plnou zdí, a naopak bylo na severu a jihu otevřeno širokými arkádami, částečně zachovanými.11 K datování lodi je třeba uvádět i existující dendrochronologické zařazení kácení kmenů pro trámy v krovu do zimy 1505/1506, což dobře odpovídá ostatním údajům.

Vyšší Brod, kaple sv. Anny. Sedlový západní portál údajně pochází z kláštera v Přední Výtoni. Profilace i struktura koutových konzol je příbuzná s jižním portálem v Nových Hradech a s jižním portálem v Zátoni (i když tam se konzola s dvojitým projmutím a vetknutým válečkem skutečně velmi podobá západnímu portálu v Haslachu, jenž má ovšem profilaci mírně odlišného druhu). S touto skupinou souvisí i portál v Dolní Vltavici (před zbořením kostela byl osazen ve hřbitovní zdi, ale nejspíše se jednalo o původní vstupní portál kostela; nynější umístění ostění mi není známé).12 Typologii portálů se zde ovšem nemohu věnovat, protože nemám v potřebné míře k dispozici srovnatelnou dokumentaci. Navíc mohu předpokládat, že autoři zde komentovaných článků mají všechen potřebný materiál k dispozici.


R. Lavička svůj článek (2004) uspořádal do jisté míry protikladně k přístupu H. Látala (2004); způsobem, který je však v zásadě rovněž zcela legitimní. Stať rozdělil do drobných monotématických kapitol, v nichž se postupně zaměřil na některé otázky významu kostelů a organizace stavební činnosti, jakož i na výrazné prvky a součásti staveb, které hodnotil v různorodých vzájemných souvislostech. Opět nejsem schopen komentovat většinu uváděných tvrzení a názorů. Proto se zase jen v heslech pokusím poukázat na některé související detaily (je možné, že je autor jako podružné záměrně nezařadil do svého textu; pak se omlouvám, že je případně nadhodnocuji).

Depozitáře. R. Lavička (2004) k tomuto tématu snesl řadu postřehů z jednotlivých objektů. Zřejmě se jedná o stavební součást kostelů s proměnlivou funkcí. Patrně bude vhodné jako samostatné téma sledovat trezory či archivy nad vstupními předsíněmi (Chvalšiny, Dolní Dvořiště aj.).

Kostnice. Ve výčtu trochu chybí příklad pravděpodobného suterénu pod sakristií v Dolním Dvořišti, dosud indikovaný jen podle zazděného okénka suterénu.13
Je sice možné, že kostnice skutečně vznikaly při pozdně gotických přestavbách kostelů k uložení kostí z hrobů narušených při rozšiřování kostela, v zásadě je však třeba počítat především s možností, že kostnice byly určeny pro perspektivní užití v budoucnu, neboť kosti z rušených hrobů bylo třeba v areálu hřbitova umísťovat vlastně průběžně, nikoliv jen při kopání základů novostavby kostela.

Otvory v klenbách. V řadě případů jsou v klenbách východní části lodí či v presbyteriu poblíž triumfálního oblouku rozměrné otvory, většinou formované jako "duté" svorníky lemované profilem žebra. Poloha by jen v některých případech mohla nasvědčovat tomu, že otvorem procházel provaz k sanktusníku nebo závěs lustru. Pravděpodobnější je, že otvory sloužily ke zdvihání světeckých soch či jiných symbolů při speciálních obřadech. Tomu by v některých případech mohla nasvědčovat i malířská úprava v okolí otvoru.14

Věže. Byly zmíněny jako možná součást "finanční" spoluúčasti obce při výstavbě kostela. Je třeba počítat s tím, že v 15. a v 16. století vznikala většina velkých zvonic zejména ve městech na náklady obce a byla později obcí spravována a využívána. Tento specifický stavební typ "městských věží" při kostelech zůstává zatím zcela nezhodnocen jak ze strany historiků umění (a stavebních historiků), tak z hlediska dějin stavitelství.15 Ve věžích běžně bývaly obecní archivy, často i zbrojnice, hlásný byl "provozován" obcí...


Oba autoři různými slovy v obecné rovině vyjadřují totéž. Že je třeba se "vrátit znovu na začátek", tedy obnovit detailní průzkumy památek a zpracovávat jejich dokumentaci, která by se stala oporou zpřesněným hodnocením. Při četbě takových proklamací i do jisté míry obecně vyznívajících výkladů stavebního vývoje jednotlivých staveb i filiací mezi nimi se ale musíme zeptat, co brání s takovým sběrem začít? Proč se právě sami autoři nerozhodli místo dohadů o věcech, o kterých se buďto nedá za dosavadního stavu na ničem sjednotit, nebo o takových, o nichž ve skutečnosti zatím nelze zjistit, jak se mají, – proč se tedy nerozhodli začít s nějakými detailními publikacemi sami. Přitom by mohli postupovat oběma směry, jež plynou z jejich článků. Tedy jak cestou více či méně komplexních monografických zpráv o průzkumech jednotlivých budov (což je ovšem obtížná disciplína, hlavně časově náročná), tak předkládáním srovnávacího materiálu, o kterém zatím jen hovoří (za jiné např. klenební obrazce, okenní kružby, formy portálů, profilace ostění portálů, klenebních žeber, soklů, říms atd., kamenické značky).


H. Látal (2005, s. 401) zmínil mou recenzi svého článku (H. Látal 2004) jako "...vyzrálejší, a proto mnohem shovívavější...". Chtěl bych k tomu říci, že mě jeho článek (2004) zaujal hlavně proto, že se konečně v Umění po delší době objevil příspěvek k tématu, které mě osobně velmi zajímá. Jinak jsem při psaní tehdejší recenzní poznámky hlavně chtěl být opatrný. Ne snad proto, abych se někoho nedotkl, ale proto, že vím, že se nemohu k nějaké památce vyjadřovat, pokud jsem strukturu objektu celkově nebo v nějaké vybrané části podrobně nevyhodnotil. Pokouším se totiž přispívat konkrétními zjištěními, nikoliv předkládáním názorů. Samozřejmě se mi to nemusí vždy podařit, avšak plyne z toho, že většinou mohu postupovat spíše jen formou souboru marginálií16 nebo se pokoušet o komplexnější hodnocení některé stavby, pokud jsem měl příležitost ji podrobněji prozkoumat.17 Kdybych tedy chtěl výroky v článcích posuzovat, musel bych jednak podrobně prostudovat dokumentaci (publikovanou i ve vlastních terénních záznamech), jednak se vrátit na místo, a tam si ověřovat, zda jsou prezentované výroky podložené, nebo zda se jedná o teorii, kterou za daného stavu nelze doložit.
Hlavní příslib komentovaných článků tedy vidím především v tom, že se jak pro jejich autory samotné, tak i pro další zájemce stanou základnou budoucích podrobnějších studií. Nikoliv tedy počátkem vytrvalých polemik v dosavadním duchu.

Zdroje detailních poznatků jsou různorodé, avšak velkým problémem je, že případné průzkumy nejsou koordinované a jejich výsledky jsou jen výjimečně vzájemně sdílené (rovněž se běžně děje, že výsledky multidisciplinárních výzkumů nekriticky publikuje jen jeden z účastníků). Připomenu jen stručný výběr výzkumů, jež by ve velmi ideální podobě - vzdálené panujícímu stavu - měly tvořit komplex:

Rozhodně tedy nelze vinit toho či onoho autora, že jakýsi nepublikovaný výsledek nezhlédl (vina by mohla padnout vlastně jen na toho, kdo průzkum provedl, ale výsledky alespoň ve zkrácené formě nezveřejnil).

Specifický problém dostupnosti starších poznatků má ostatně obdobu i na rakouské straně. R. Lavička (2004) se o tom také zmínil. U nás naštěstí existují soupisy, v nichž je poměrně značné množství obrazové dokumentace (problémem je kvalita některých výkresů, kterou však lze prověřit vlastně jen novým změřením, přičemž jednotné kreslířské pojetí neumožňuje předem rozlišit přesný plán od pochybného náčrtu). V Rakousku i v Bavorsku však podobně zevrubný materiál chybí. Z Rakouska je k dispozici jen sporý výběr monografických statí v těžko dostupných regionálních sbornících a zejména z posledních desetiletí také souhrnné studie, obvykle založené na vždy jiném "autorském" výběru zařazených příkladů. Lze tedy souhlasit s tím, že "přeshraniční" výměna poznatků je prakticky v počátcích.


Tyto nesouvislé odstavce se pokusím uzavřít alespoň opakovanou výzvou ke zkoumání všeho druhu a k publikování jeho výsledků. Netroufnu si soudit, který způsob by byl nejvhodnější. Oběma autorům nakonec musíme být vděční, že se svým způsobem obětavě pokusili opět otevřít jedno z velkých témat našeho dějepisu umění. Těšme se, že kromě pokračování živé polemiky co nejdříve vystoupí i s jednotlivými detailními rozbory památek či tématickými souhrny, mj. založenými na podrobném proměřování, fotodokumentaci a důsledném srovnávání forem.

Dovolím si připomenout několik základních prvků staveb, jejichž dokumentaci zůstáváme mnohé dlužní, ačkoliv jde o významné nástroje srovnávacího studia:

Zevrubnější pozornost rovněž bude třeba zaměřit na zkoumání a srovnávání provozních součástí kostelů (např. vybavení hřbitova, obranná zařízení, komunikační schéma zpěváckých kůrů a panských oratoří). (Ale většina těchto poznámek se netýká jen komentovaných souvislostí a typů.) Snad největší hodnotu by mohlo mít monografické studium jednotlivých objektů.

Na výsledky docilované a otevřeně sdílené stále větším počtem autorů se již nyní těším.

Jan SOMMER, 10.8.2005


POZNÁMKY:

1 Vzhledem k několikerému odkazování na komentované články jsou uváděny zkrácené citace přímo v textu následujícím způsobem:
H. Látal 2004 = Hynek LÁTAL: Pozdně gotické kostely v jižních Čechách 1480–1520, in: Umění, roč. 52, 2004, č. 2, s. 136-151.
R. Lavička 2004 = Roman LAVIČKA: Rožmberská stavební huť. K problematice studia jihočeské sakrální architektury pozdní gotiky: in: Jihočeský sborník historický 73, 2004, s. 33-91.
R. Lavička 2005 = Roman LAVIČKA: Jihočeské pozdně gotické kostely. Reakce na článek Hynka Látala, in: Umění, roč. 53, 2005, č. 4, s. 395-400.
H. Látal 2005 = Hynek LÁTAL: Odpověď Romanu Lavičkovi, in: Umění, roč. 53, 2005, č. 4, s. 401-402.

2 Je nanejvýš pravděpodobné, že zmíním některé detaily, které jsou autorům komentovaných článků známé, jen jim nepřipadaly tak významné, aby je v probírané souvislosti zmiňovali.

3 Např. typu "hesel" v knize o raně středověké architektuře jižních Čech, jak je před lety uspořádal Jiří Kuthan.

4 Navíc je pravděpodobné, že nesnadné uspořádání statí měli oba autoři zkomplikované tím, že museli vybírat z mnohem obsáhlejšího materiálu.

5 Jiří ŠKABRADA: Konstrukce historických staveb, Argo, Praha 2003, s. 191, 192.

6 Stručně Jan SOMMER: Dobroslav Líbal: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek (rec.), in: Archeologické rozhledy, roč. 54, 2002, č. 2, s. 539.

7 Juraj THOMA: Nález zbytků neznámé architektury u kostela Panny Marie v Kájově na Krumlovsku, in: Výběr, časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech, roč. 33, 1996, č. 2, s. 126-127.

8 Do doby faráře Pilse portály řadí F. MAREŠ, J. SEDLÁČEK: Soupis památek historických a uměleckých v království českém, 41. Politický okres Krumlovský, Praha 1918, s. 163, 164.

9 Možná až dodatečně byly takové sloupy použity jako podpěry barokní kruchty kostela sv. Václava ve Velešíně.

10 Jan SOMMER: K charakteru pozdně gotických přestaveb jihočeských kostelů. Kostel Panny Marie v Rožmberku, in: Dobrš '96, Sdružení pro obnovu Dobrše, Praha 1997, s. 33-37. Jan SOMMER: Drobnost k činnosti stavitele Hanse Götzingera v jižních Čechách, in: Památkové listy 12, Příloha časopisu Zprávy památkové péče, roč. 57, 1997, s. 9.

11 Toto řešení má v Rakousku analogii, ale teď si nevzpomenu na místo, v němž jsem ji zaznamenal. Je možné, že ve zdi mezi podkruchtím a lodí byl vstup do lodi. Nevím, zda k realizaci tohoto záměru ve Chvalšinách skutečně došlo, ale je pravděpodobné, že ano a že právě potřeba toto nezvyklé komunikační schéma odstranit vedla posléze k vestavbě barokní kruchty.

12 F. MAREŠ, J. SEDLÁČEK: Soupis památek historických a uměleckých v království českém, 41. Politický okres Krumlovský, Praha 1918, s. 442, 448.

13 Jan SOMMER: Poznámky k typologii, konstrukci a provozu gotických venkovských kostelů v Čechách II, in: Časopis Společnosti přátel starožitností, roč. 107, 1999, č. 2, s. 66, 67.

14 Jan SOMMER: Otvory ve středověkých klenbách kostelů jako předmět výzkumu a ochrany?, in: Časopis Společnosti přátel starožitností, roč. 106, 1998, č. 2, s. 80-85; několik příkladů velkých otvorů v klenbách z citovaných jihočeských staveb uvedeno na s. 82.

15 Jan SOMMER, Pavel ZAHRADNÍK: Pozdně gotická zvonice kostela sv. Jakuba Většího v České Kamenici a její osudy, in: Hláska. Zpravodaj Klubu Augusta Sedláčka. Zvláštní číslo věnované konferenci Dějiny staveb Nečtiny 10. 4. - 13. 4. 2003, s. 11.

16 Tak tomu bylo např. v "seriálu" článků o gotice v nejjižnějším cípu Čech.

17 Ze sledované oblasti si dovolím připomenout např. příspěvky o kostele v a o kapli sv. Kateřiny v Rožmberku.

zpět na hlavní stránku

přehled publikací 2005


Citace zdroje dokumentu:
Jan SOMMER: K nové vlně výzkumu jihočeských pozdně gotických staveb,
on-line: http://sweb.cz/evk/evkclanky/evkclanky2005/evkrec050810jiznicechy.htm od 10.8.2005.