zpět na přehled publikací 2005

Příspěvek k poznání stavebních dějin kostela v Kostomlatech pod Řípem

Michal CIHLA: Některé konstrukční prvky ve stavebním vývoji kostela sv. Petra a Pavla v Kostomlatech pod Řípem, in: Podřipský muzejník, roč. 1, 2005, s. 28-48.

Původem románský kostel v Kostomlatech pod Řípem na první pohled zaujme odhalenými vnějšími líci zdiva lodi a apsidy, svědčícími o románském původu stavby i o jejích dílčích úpravách v období pozdní gotiky a v baroku. Od archaicky působící kamenné stavby se odlišují omítnuté přístavky barokní sakristie na jižní straně lodi, goticko-renesanční předsíně na severu a mohutné barokně upravené věže v západním průčelí.

Autor se úvodem zabývá vlastnictvím vsi a vykonavateli patronátu ve 14. a 15. století a podává stručný systematický popis stavby. Věž ovšem určuje jako barokní, přičemž upozorňuje na starší druhotně osazená okénka, "jejichž původ neznáme". Daleko pravděpodobnější ovšem je, že mohutné zdivo spodní části věže je pozdně gotické či raně renesanční (nejspíše ze 16. století). Není též zmíněno, že lodi chybí západní stěna, která nejspíše byla odbourána v souvislosti s přístavbou věže (nelze vyloučit, že západní stěna lodi byla zbořena až později, protože tak by bylo snáze pochopitelné, že je východní stěna spodní části věže slabší, než zbylé stěny). Zůstává proto otázkou, zda na místě nynější zvonice nestála dříve jiná věž středověkého původu. V baroku bylo zřejmě nastavěno zvonové patro, starší část věže byla přepatrována a zakryta sjednocenou úpravou průčelí.

Autor věnoval značnou pozornost výběrovému sledování stop kamenických nástrojů na románských i pozdějších prvcích stavby.

Velmi důkladně je zpracována dokumentace líců zdiva středověké části stavby. Základem promyšleného ilustračního aparátu jsou nárysy jižní a severní stěny lodi a východního průčelí s apsidou. Kresby byly zřejmě vyhotoveny na základě běžných fotografií, takže některé části stavby jsou zachyceny v perspektivním zkreslení (např. předstupující opěrné pilíře, špalety oken, apsida). K vyhotovení kresby byla zřejmě využita výpočetní technika, přičemž spárořez byl zčásti vyznačen nepravidelnými liniemi, převážně však úsečkami (vytvářenými kreslicím programem). Z připojených fotografií je zřejmé, že kresby jsou zpracovány s velkou pečlivostí. V nákresech jsou vyznačena některá chronologická zjištění (tmavší románské části, světlejší pozdně gotické zásahy). Na základě fotografií jsou kresleny i některé architektonické detaily (románská okénka lodi). Na celkových nárysech jsou srozumitelně vyznačeny pozice připojených detailních snímků.

Je zřejmé, že kostel se k danému způsobu dokumentace dobře hodil, neboť zdivo bylo zbaveno omítek již před desítkami let, takže spáry jsou velice dobře zřetelné. Při jinak běžnějším dočasném odhalení zdiva např. v průběhu oprav nebývá rozkreslení zdiva podle fotografie tak snadné, neboť na kamenech či cihlách ulpívají zbytky malty takovým způsobem, že většinou neumožňují zpětně z fotografií vyhodnotit rozměry prvků nebo šířku spár. Přesto je zřejmé, že měřické snímky by měly být základem průzkumné a památkové dokumentace především při operativním průzkumu a dokumentaci v průběhu oprav. Značně totiž redukují časové nároky na práci v terénu. Je zřejmé, že vyžadují splnění některých základních technických podmínek, ale pak jsou skutečně velkou a nezastupitelnou pomocí. Proto doporučuji zájemcům o metody dokumentace staveb, aby si článek prohlédli.

K charakteristice stavby si dovolím jen několik otázek a poznámek.

Třetí západní románské okénko na jižní straně lodi má nejspíše zachovanou levou hranu špalety (zřejmě je tak míněn údaj v textu, avšak v nárysu průčelí snad z důvodu určité hypotetičnosti není provedeno příslušné vyznačení). Nasvědčuje tomu shodná rozteč mezi všemi třemi okénky i odpovídající pozice okének na severní straně lodi. Shoda všech okének lodi a absence případného vyvýšeného vstupu v západní části vyvolává otázku po existenci tribuny, v románské době vynechané jen ojediněle. Je tedy možné hypoteticky uvažovat o tom, že tribuna byla situována v případné románské věži, která mohla stát před západní stěnou lodi.

Autor správně rozpoznal rozsáhlejší stavební rekonstrukci, provedenou zřejmě v pozdní gotice, kdy byla nově vystavěna celá východní třetina severní stěny lodi a opatřena rozměrnějším oknem. Některé další skutečnosti by mohly nasvědčovat tomu, že změna stavby v této souvislosti byla rozsáhlejší. Především se jedná o neobvykle mohutný triumfální oblouk, vložený neorganicky do niky apsidy. Vztah konstrukce triumfálního oblouku k ostatnímu zdivu by snad mohl být stanoven na základě podrobnějšího nebo hloubkového průzkumu. V této souvislosti snad může mít význam, že zdivo východní stěny lodi nad apsidou je sice pravidelné, ale odlišné od kvádříků a kvádrů na podélných stěnách lodi (autor se o odlišnosti zdiva zmiňuje). Je proto možné, že po nějakém statickém narušení východní stěny lodi byla tato v pozdní gotice nově vyzděna spolu s oběma nárožími i jejich opěrnými pilíři.

Na apsidě autor konstatuje především dodatečné osazení pozdně gotických oken v bočních obloucích trojdílné arkatury, která člení vnější stěnu. Je možné, že i na apsidě došlo k větším zásahům (mohlo by tomu nasvědčovat nepravidelné lomové zdivo ve cviklech nad oblouky liché arkády, jakož i pravděpodobně nepůvodní obloučkové podřímsí, které ovšem mohlo být nahrazeno kopií až při některém novodobém zásahu – A. Merhautová považovala vlys i s římsou za barokní; kamenná římsa by však mohla být spíše pozdně gotická a vlys v nynější podobě pak výsledkem rekonstrukce v 19. nebo 20. století).

Kruhové okénko v jihovýchodní části apsidy je nezvykle nízko situované a leží také mimo osu arkády (to by ovšem teoreticky mohlo souviset i s uspořádáním interiéru apsidy). Jeho ostění je zřejmě sestaveno z více dílů, které se zřejmě liší kvalitou kamene a způsobem opracování (nebo eroze povrchu). Díl vlevo navíc působí dojmem, že je do zdiva vložen šikmo. Okénka takového tvaru bývala tesána z jediného kusu kamene (častěji osvětlovala podružné prostory, např. schody v síle zdi, podkruchtí, prostory věží). Lze proto uvažovat i o možnosti, že kruhový otvor sestává z dílů záklenků běžných románských okének, které zde byly sestaveny druhotně (jde pouze o hypotézu, neboť jsem neměl možnost prvek posoudit z dostatečné blízkosti; vnější šířka otvoru je podle dokumentace zřejmě menší než u okének lodi). (A. Merhautová hypoteticky spojila kruhové okénko až s barokními zásahy.)

Svědomitě byla zpracována dokumentace krovů lodi a věže. Systém ležaté stolice krovu lodi je popsán a vykreslen včetně pečlivé charakteristiky konstrukčních uzlů. K popisu lze snad jen doplnit, že otvory ve spodní části sloupů ležaté stolice zřejmě nebyly určeny pro další podélnou vaznici, ale spíše pro uchycení spodních konců prvků podélného zavětrování, zřejmě až dodatečně redukovaných jen na (neobvyklý a staticky málo účinný) ondřejský "křížek" mezi střední a horní vaznicí stolice. Šikmé prvky původně nejspíše pokračovaly pod střední vaznici stolice a byly začepovány do uvedený otvorů nad patou sloupů stolice.

Nezvyklá izolovaná vazba krovu přiléhající k východní stěně věže nejspíše může nasvědčovat tomu, že nynější krov vznikl ještě před odstraněním západní stěny původní románské lodi. Uvedenou anomálii, kdy konstrukce souvislé vazby krovu je vzdálena od východní stěny věže o více než 1 m, lze snad nejspíše vysvětlit tím, že v době stavby barokního krovu ještě přiléhal k východní stěně věže starý zděný střešní štít. To by tedy naznačovalo, že likvidace západní stěny lodi nesouvisela již s výstavbou předpokládané pozdně gotické spodní části nynější věže. (Úseky zdiva západní stěny lodi byly snad ponechány ve zdivu v zaoblených vnitřních západních koutech lodi.)

Pečlivě zpracované plánky nezachycují niku nejspíše původního (i když přepracovaného) vstupu ze severní předsíňky do lodi. Do jisté míry nepřesné je i zakreslení obloučkového vlysu na jižní stěně lodi, kde pod patkami obloučků jsou zčásti vynechány drobné prvky, které nepochybně tvořily řadu konzolek vlysu.

Každopádně je příspěvek o kostele v Kostomlatech pod Řípem v mnohém inspirující, a to jak z hlediska pečlivého přístupu k analýze objektu, tak bohatou a promyšleně uspořádanou obrazovou dokumentací. Lze tedy jen doufat, že v dalším ročníku nového sborníku budou rozbory zajímavých středověkých památek z Roudnicka pokračovat!

© Jan SOMMER, Praha, 2005

zpět na přehled publikací 2005