zpět na přehled publikací 2005

Gotický plán chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře

Aleš POSPÍŠIL: Gotický plán chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře ze sbírky vídeňské Akademie výtvarných umění (č. 16 841), in: Průzkumy památek, roč. 12, 2005, č. 1, s. 91-95.

Středověkých stavebních plánů souvisejících s památkami na českém území je známo poměrně malé množství. Tradičně velkou pozornost vyvolává úzký soubor nákresů částí svatovítské katedrály. Tyto plány pocházejí zčásti přímo z parléřovské huti, zčásti snad byly podle původních kopírovány ještě během středověku. Je zřejmé, že návrhových i konkrétních pracovních výkresů muselo vznikat veliké množství. Nejspíše vzhledem k jejich pracovnímu charakteru, a snad i kvůli určitému utajování v hutích, se neprojevil účinný zájem o archivaci. Vzhledem k předpokládatelnému velkému množství středověkých výkresů snad přeci jenom můžeme ještě čekat na nějaké náhodné objevy. Zatím se musíme spokojovat se zahraničními sbírkami, zejména s bohatým fondem někdejší huti vídeňského dómu sv. Štěpána. Tam je také uložen plán, zkoumaný autorem článku.

Plán zjevně zachycuje jihovýchodní sektor gotického půdorysu chrámu v gotické podobě. Gotický původ plánu je snad možné považovat za doložený, i když by mohlo jít i o pozdější kopii (plán je na papíru, nikoliv na pergamenu, který zřejmě byl do začátku 15. století užíván častěji).

Autor článku naznačuje možnosti určitých změn plánu během stavby, avšak kaplový věnec a arkády hlavní lodi včetně závěrové partie považuje za synchronní. Zcela nepravidelně rozvržená síťová klenba chórového ochozu, jejíž žebra podle autorova údaje navazují na směry výběhů jak na arkádových, tak na mezikaplových pilířích, by pak měla být rovněž předhusitská. Bez bližšího průzkumu to samozřejmě nelze vyloučit. Ostatně průzkumy probíhají, jak autor upozorňuje, takže rozřešení těchto otázek bude časem k dispozici.

Potřebným podkladem k hodnocení bude precizní zaměření i detailní analýza "kámen po kameni". Pak bude možné rozhodovat, které ze zřejmých anomálií jsou výsledkem změn projektu během stavby a které vznikly dodatečnými změnami již postavených částí s cílem přizpůsobení změněné koncepci navazujících partií.

Základní nesrovnalost se jeví v tom, že arkády vysokého chóru nejsou paralelní s kaplovým věncem. To znamená, že nejsou konstruovány ze stejného středu. Je proto značně nepravděpodobné, že by chórové pilíře vznikly podle jedné koncepce s kaplovým věncem.

Podle dostupných plánů vykazuje kaplový věnec některé anomálie, které jsou ovšem zakreslovány různě. Na starších plánech stavby (z 19. století) je první kaple na severní straně věnce zakreslována tak, že se k východu výrazně zužuje, na rozdíl od protilehlé jižní kaple, která má vstupní oblouk paralelní s vnější stěnou (jak je to zakresleno i na studovaném plánu). Na některých novějších plánech je však tato anomálie "skryta" tím, že je kaplový věnec kreslen jakoby se plynule od severu k jihu zužoval (tak je tomu i na plánu z archivu NPÚ, který autor reprodukuje na s. 94). Bylo by tedy zajímavé vědět, které z těchto řešení odpovídá skutečnosti, a co je důvodem nepravidelností.

Zvláštním rysem kaplového věnce je větší šířka krajních kaplí, která nepochybně měla nějaký význam pro navázání na rozvrh arkád vysokého chóru. S tím patrně souvisí i to, že krajní kaple ochozu nenavazují kolmo na východní stěny vstupních prostor "transeptu", takže nejsou ani rovnoběžné s protilehlými arkádami ochozu. Obecně se přijímá názor, že půdorysný rozvrh svou koncepcí v zásadě navazoval na závěr kostela sv. Bartoloměje v Kolíně. Tam jsou naopak krajní kaple užší, což je ovšem jasný důsledek komplexního rozvrhu arkád chóru i kaplového věnce, včetně využití trojpaprskových polí klenby ochozu.

Kaplový věnec kostela sv. Barbory se zřejmě liší od "transeptu" stavebním materiálem i pozicí a rozměry oken. Zatím však postrádáme detailní informace ke vztahu východní stěny "transeptu" z lomového zdiva ke kvádrovému líci kaplového věnce. (Připomeňme, že východní stěna jižního ramene "transeptu" byla opatřena oknem, které bylo zřejmě vzápětí v dolní části zazděno po vložení kruchty, přístupné po šnekovém schodišti, které je součástí západní stěny "transeptu".)

Je tedy nepochybné, že plán zachycuje stav chrámu sv. Barbory, jak zřejmě vypadal v průběhu gotické výstavby zhruba někdy kolem roku 1400. Zdá se však, že z plánu není možné vyčíst náznaky proměn původního projektu, který se od zobrazené podoby pravděpodobně více či méně lišil. V tomto smyslu – soudím – musíme doufat, že více napoví rozbor konstrukcí stavby, o němž autor článku mluví jako o probíhajícím.

© Jan SOMMER, Praha, září 2005

zpět na přehled publikací 2005