Výzkum venkovských kostelů v Čechách

Informace pro zpracovatele popisů a zaměření

 

 

Cíle projektu

 

Výsledkem bude vytvoření katalogu všech existujících i zaniklých vesnických kostelů v Čechách (v historickém vymezení, jak platilo do roku 1948). Jednotlivé objekty budou popsány a v potřebném rozsahu dokumentovány obrazem (fotografiemi, plány, staršími vyobrazeními). Stavební vývoj bude vyhodnocen na základě terénního a archivního výzkumu.

Katalog se stane prvním souhrnným dílem o českých venkovských kostelech, zejména pokud jde o zachycení zaniklých objektů a starší podoby přestavěných památek. Dosavadní hodnocení řady kostelů v literatuře a seznamech památek je značně neuspokojivé, časté jsou nepřesnosti v popisech, chybí aktuální informace o stavebně-technickém stavu. Použitá metoda práce zajistí vytvoření katalogu vědecky hodnoceného, čerpajícího z terénního i archivního výzkumu, který poskytne spolehlivou základnu uměleckohistorickému zkoumání, oporu ochraně památek a přispěje šíření obecného povědomí o hodnotě kulturního dědictví.

 

Vymezení předmětu studia

Katalog se bude zpracovávat pro “venkovské” kostely, a to jak existující, tak zaniklé. Definice tohoto pojmu samozřejmě nemůže nikdy být zcela jednoznačná. Zjednodušeně řečeno jde o všechny kostely kromě velkých kostelů městských, klášterních a poutních. Ovšem i drobný hřbitovní kostel v poměrně velkém městě zpracováván bude. Nejspornější skupinou budou relativně velké kostely malých měst a městeček, ale i u těch se předpokládá spíše jejich zařazení. Zásadou je, že lépe je zařadit některý kostel navíc než aby nějaký chyběl.

Zařazení do katalogu není podmíněno stářím kostela. Předmětem pozornosti tedy budou i kostely z 19. a 20. století včetně kostelů budovaných po roce 1989. Nerozhoduje ani umělecká kvalita stavby nebo skutečnost, zda stavba je nebo není památkově chráněna.

Ostatní kostely nebudou zpracovávány, v katalogu budou jen zmíněny. Tím se zajistí zpětná kontrola.

 

Praktické poznámky

S autory budou uzavírány dlouhodobé smlouvy (dohody) a úhrada bude prováděna po převzetí práce v požadované kvalitě a formě.

Výše položek odpovídá předpokládaným souhrnným nákladům výzkumu tak, jak byly uvedeny v přijaté přihlášce projektu. V případě mimořádného rozsahu práce bude zvoleno individuální řešení na základě násobení základních položek.

Výběr objektů ke zpracování je věcí zpracovatele, ten však musí před započetím práce na konkrétním objektu získat vyjádření garanta projektu o tom, že dotyčný objekt již nezpracovává někdo jiný. Jde o to, aby nedocházelo k souběžnému zpracování stejných částí hesla jediné stavby různými autory. Při zájmu dvou či více zpracovatelů o stejný objekt rozhoduje časové prvenství “přihlášky”. Nebude-li elaborát zpracovatelem předán v dohodnuté lhůtě, může se zpracování případně ujmout jiný zájemce.

 

Text bude v publikaci vždy na konci doplněn šifrou autora (autorů). Bude-li heslo dílem jediného autora, bude šifra jen jediná, budou-li autoři jednotlivých částí hesla různí, uvede se případná šifra vždy za příslušnými částmi hesla. Platí, že text mezi dvěma šiframi je dílem jednoho autora.

 

Texty musí být dodány jednak 1x ve vytištěné podobě (pro kontrolu), jednak na disketě 3,5” pro PC. Ideální je dodání v textovém editoru MS WORD 6.0 pro WINDOWS 3.1 nebo MS WORD 7.0 pro WINDOWS 95, mohou to však být i starší verze. Při použití verze WORD 8.0 (MS OFFICE 97) a vyšších musí být soubor uložen ve formátu čitelném ve verzi 6.0 nebo 7.0 (tedy např. ve formátu RTF). Přípustné jsou i jiné editory světových výrobců včetně T602 (koncovka .602), nebo textové soubory (.txt) z prostředí FoxPro. Nepřípustné jsou editory drobných českých výrobců, které nelze ve standardních programech přečíst (MAT, Klasik aj.).

Musí být vypnuto rozdělování slov.

 

Při psaní je nezbytné dodržovat grafické pravopisné zásady podle příslušné normy, platné pro dodávání rukopisů. Jde například o tyto zásady:

– Za tečkou (konec věty, zkratka, řadová číslovka,…) nebo čárkou musí být mezera, naopak před nimi mezera být nesmí.

– Slovo v závorce není od závorky odděleno mezerami: (takto správně), ( takto nesprávně ).

– Spojovník není totéž co pomlčka. Běžná klávesnice má jen znak “-“ (použití bez mezer: není-li, Frýdek-Místek); znak “–“ se musí zadat stiskem Alt + 0150. Lze jej definovat jako položku automatických oprav: - - (bez mezery) = –. Pouze tento znak může být v letopočtech (1777–1778) nebo tam, kde nahrazuje dvojtečku či závorku. Ve funkci pomlčky ve větě se píše s mezerou před i za znakem, pro označení intervalu se píše bez mezer.

– Nepoužívat zvýrazňování slov prostrkáváním písmen mezerami (např. v  N a d p i s e c h)!

 

Dále platí, že:

– Stisk Enter lze použít jen pro začátek nového odstavce (nikoli k přechodu na nový řádek, což editor dělá automaticky).

– Nelze dělit slova na konci řádku ručně vkládanou pomlčkou či mezerníkem.

– Na začátku odstavce je zakázáno odsazovat text (mezerníkem, tabulátorem).

– Nelze používat poznámky pod čarou (jsou obvykle nepřevoditelné).

– Nelze používat tabulky, tabulátory aj.

– Zásadně je zakázáno dodávat soubory obsahující uživatelská makra.

– Je třeba používat běžné typy písma (jeden v celém textu) nejlépe v jednotné velikosti a text zarovnat pouze k levému okraji (ne “do bloku”) – platí zejména pro T.602.

– Názvy citovaných publikací se uvádějí způsobem, který je použit v přílohách této informace.

 

 

 

Jan Sommer, Karel Kuča

17. 8. 1998


Pokyny k obsahovému zpracování hesel

 

Textová část bude mít následující části:

 

IDENTIFIKACE:

 

Jméno lokality (ves, městečko, město) – rozhoduje původní historická lokalita, tedy např. Mezimostí, nikoli Veselí nad Lužnicí (Veselí nad Lužnicí II), Modřany, nikoli Praha 4 či Praha 12.

Jméno nejbližšího města nebo městečka, nejlépe bývalého sídla soudního okresu (před rokem 1948), např. Chlumec nad Cidlinou.

Vzdálenost a směr od města z předchozí rubriky – např. 4 km JZ = vesnice s kostelem leží 4 km JZ od Chlumce nad Cidlinou. Tyto dvě položky jsou nutné, aby nedošlo k záměně stejnojmenných lokalit v témže okresu.

Okres dle stavu k 25. 7. 1997. Například: Hradec Králové.

 

popis kostelního areálu:

 

Název kostelního areálu – např. Areál kostela sv. Kateřiny. Pokud se zasvěcení v průběhu doby měnilo, pak nejprve uvést starší, potom nynější (pokud možno s uvedením, odkdy), např.: Areál kostela Matky Boží, od roku 1657 sv. Vavřince.

Situace kostelního areálu:

Ve vztahu ke vsi/městu; obsahuje též vztah k případně zaniklé vesnici, vztah ke hřbitovu, pokud nověji vznikl mimo areál kostela aj. + terénní situace.

Výčet a vzájemná poloha jednotlivých součástí areálu včetně zaniklých objektů. Součástí popisu situace musí vždy být i případná fara (děkanství), a to i pokud stojí na jiném místě vsi než vlastní kostel.

 

Farnost – 1. písemný doklad o existenci kostela a zda byl farní či filiální. Jde-li o 14. století, pak uvést tehdejší děkanát a arcijáhenství (u filiálních též farnost). Potom následují všechny změny statutu kostela (farní, filiální; lokalie, kuracie, fara atd.) a církevní příslušnosti (farnost, děkanát, diecéze) a to až do současnosti. Od kdy vedeny (zachovány) pamětní knihy. Konfesijní charakter kostela v době jeho vzniku (u nekatolických staveb) a v dalším vývoji, zejména v 15.–16. století. Tyto údaje se opírají o poznatky z literatury (zejména starší místopisné a centrálních edicí jako registry desátků apod.) a archivů.

Zpracování této části textu není povinné, vítané je však právě využití místní literatury (včetně např. farních kronik), zatímco centrálně uložené archiválie pro tento účel zpracovávají specialisté.

 

jednotlivé stavby:

Všechny názvy staveb budou začínat velkým písmenem (kvůli pozdějšímu řazení textů v rámci knižního hesla)!

Zaniklé objekty budou v hranatých závorkách:

[Zvonice] – hranaté závorky se píšou stiskem:

[ = Alt+091

] = Alt+093 (ve Wordu lze též nadefinovat jako automatické opravy při psaní, např.: ((=[, ))=].

 

Kostel

Vystřídalo-li se v areálu více kostelů na stejném místě, pak: Kostel I, Kostel II atd. Vždy půjde o samostatné položky. To je nezbytné např. pro vytřídění zaniklých dřevěných kostelů apod.

Dispozice stavby včetně zaniklých (odbouraných) součástí.

Venkovský kostel v Čechách je obvykle řešen jako sestava základních jednotek, mezi nimiž dominuje svými rozměry loď, k níž zpravidla na východě přiléhá presbyterium (kněžiště) s různě řešeným závěrem. Presbyterium je obvykle doplněno sakristií. Před portály lodi mohou stát předsíně. Věž se tyčí nejčastěji před západním průčelím lodi, běžně se ocitá též po stranách presbyteria – pak bývá v jejím přízemí umístěna sakristie. Pokud se dispoziční řešení kostela blíží tomuto schematu, není je třeba podrobněji popisovat, stačí vyjmenovat jednotlivé složky dispozice a jejich vzájemnou prostorovou vazbu. Zvláště je třeba zmínit případy, kdy presbyterium není na východní straně. Zevrubnější hodnocení si vyžádají dispozice narostlé složitým vývojem a četné barokní kostely s členitým půdorysem; podrobnosti je však třeba ponechat do popisu jednotlivých částí objektu. Na vylíčení dispozice by měl navázat výčet tvarů jednotlivých střech, neboť jde o část, která nejvíce souvisí s celkovým dispozičním řešením. Materiál střešní krytiny ovšem bude popsán později, v souvislosti s konstrukcí krovu.

Vývoj stavby na základě stavebního průzkumu, se začleněním archivních poznatků.

Výklad stavebního vývoje musí být stručný. V nutné míře má reagovat na názory dosavadní literatury a informace archivních pramenů – první zmínka, patroni, pře­stavby, stav po třicetileté válce, terez. katastr, archivy velkostatků, Státní pam. správa, novo­dobé úpravy. Především však je třeba zhodnotit skutečnosti vylíčené v popisu a v rámci možností určit vazbu s historickými zprávami a s ostatními výzkumy (archeologickými). Rovněž v tomto případě má být jasný stupeň jistoty či hypotetičnosti formulace.

Architektonické a konstrukční prvky – výčet výrazných architektonických a konstrukčních prvků stavby s přesnou polohou.

Popis exteriéru kostela je do jisté míry přizpůsoben stupni podrobnosti, s níž je třeba hodnotit rozličné detaily. Je třeba přihlížet např. k tomu, zda se jednotlivé stěny předmětné části objektu nějakými znaky vývoje či architektonickým členěním odlišují. Např. jednotně vystavěná čtvercová předsíň bude popsána najednou, kdežto stěny lodi s románskými pozůstatky a stopami četnějších pozdějších proměn je třeba popsat jednotlivě. Vždy je třeba  charakterizovat stav dochování omítek (buď pro celý exteriér nebo po jednotlivých částech, pokud jsou mezi nimi větší rozdíly). Je třeba zmínit a celkovými fotografickými záběry dokumentovat případné narušení omítek na charakteristických místech (nároží, okna, vstupy, římsy, sokl; specificky okolí okapů) a jsou-li v místech opadnutí omítek vidět starší omítkové vrstvy, případně i konstrukční prvky (zazděná okna, starší druhotně použité architektonické články či opracované kvádry). Úměrně dochování omítek lze charakterizovat zdivo včetně armatur nebo výskytu cihel (pokud možno s uvedením formátu) a druhu a velikosti užitého lomového kamene. V popisech nesmí chybět určení detailů s charakteristikou členění - členění stěn, rizality, sokl, nároží, římsy, portály, okna. Ovšem je třeba uvést i případnou absenci těchto elementů. Se stěnami se popisují i případné střešní štíty. Je třeba uvést, zda lze zjistit konstrukční vazbu na stěny přiléhajících částí stavby, zda existují vodorovné či svislé spáry, dokazující zvyšování nebo prodlužování stěny, ale i stopy případné destrukce. Je třeba zjišťovat, zda je ve sparách omítka. Nemají být přehlédnuty starší zazděné otvory, jejichž poloha musí být vhodným způsobem stanovena - nejlépe zákresem do plánu a fotografií. Uvádějí se též případné - zjištěné i hypotetické - dřívější korekce nynějších otvorů. Výplně otvorů - dveře, okna - je třeba charakterizovat po stránce konstrukční i kompoziční. K jednotlivým pasážím lze připojovat označení slohu či dataci (ovšem opět s určením stupně jistoty zařazení), a to zejména tam, kde se jedná o zvláště příznačnou vazbu, která ulehčí formální popis (renesanční sgrafitová omítka, barokní kasulové okno). Okapy a svody se uvádějí zejména, jsou-li opatřeny archaickými či slohově význačnými prvky (např. s ozdobnými plechovými chrliči s kovanými konzolami). Je třeba zmínit stopy maleb, slunečních hodin, staršího zaniklého plastického členění (i tehdy, je-li doloženo historickou zprávou či dokumentací), náhrobky či nápisové desky vsazené do zdi. Významné prvky úpravy okolí (tarasy, schodiště) se mohou připojit k popisu průčelí, pokud se na ně kompozičně váží. Jinak by měly být odloženy do popisu hřbitova. U opěrných pilířů je třeba zabývat se soklem, ústupky, tvarem zakončení a - lze-li ji sledovat - také konstrukcí včetně zjistitelných korekcí (např. přezdění pultové stříšky cihlami). U pilastrů, šambrán, říms apod. by mělo být - dovoluje-li to stav omítek - určeno konstrukční řešení; zda jsou provedeny v omítce na hladkém zdivu nebo jsou-li konstrukční. Neměla by chybět informace o tom, jsou-li římsy oplechovány, obloženy kamenem apod. To se týká i hran střešních štítů.

Postup popisu interiéru je přednostně uspořádán tak, aby začínal předsíní, pokračoval lodí, presbyteriem a končil sakristií (kaplí) a věží. Tento sled koresponduje s veřejnou přístupností objektu a odpovídá logice postupu interiérem. Vychází též z představy dominantní funkce kostelní lodi v utváření dispozice kostela. Opět je třeba počítat s individuálním řešením u některých organických – zejména barokních kompozic. Také podrobnosti interiéru je třeba sledovat bedlivě. Každá prostora bude nejprve základním způsobem charakterizována tvarem půdorysu a udáním přestropení či zaklenutí. Následuje popis, který může též sledovat postupně jednotlivé stěny, avšak asi častěji než u exteriéru bude uváděn jednotně. Je třeba určit řešení vnitřních špalet vstupů, vítězného oblouku i oken. Budou charakterizovány systémy uzavírání (nesmí být přehlédnuty staré dveřní zámky či závěsy, často přebírané ze starších křídel, ani případné kapsy po odsouvacích závorách). Opět je třeba sledovat zjistitelné stopy užívaných konstrukcí (zdivo, lze-li je určit - to je možné zejména v místech, kde omítky často chybí - ve věžích, na zdivu střešních štítů, v podkroví přístavků), pozůstatky starých omítek, otvorů, konstrukčních vazeb různých zdí či architektonických prvků (klenebních přípor, pilastrů, zazdívek). Vždy je třeba vážit stupeň hypotézy a případné užití slohových charakteristik popisovaných jevů. Nelze přehlížet různé disharmonické jevy. Např. je-li nasazení gotické klenby na zdivo či na klenební výběhy plynulé nebo nastávají-li v něm zlomy. Pokud je ovšem v takovém případě křivka plynulá, asi to nebude třeba uvádět, ale nesrovnalosti v organismu musejí být zmíněny, ačkoliv budou možná vysvětleny až v budoucnu hloubkovým průzkumem či při opravě. Je třeba uvést materiál podlah a další prvky, které souvisejí se stavbou (oltářní menza, je-li viditelná např. pod bedněním barokního oltáře, příp. kamenná křtitelnice, náhrobky, lavice). Individuálně je třeba se vyrovnat např. s kazatelnou, která byla často v posledních desetiletích odstraněna, přičemž je zachycena ještě na poválečných fotografiích a na zdivu po ní zůstaly stopy. Zvláštní pozornosti se dostane též vestavbám hudebních chórů, tribun apod., vloženým nejčastěji do západní části lodi. Na zdech je třeba hlídat nerovnosti signalizující zazdívky, nadezdění, pozůstatky čel zrušených kleneb. Použitá formulace má vždy vyjadřovat míru hypotézy při určení např. zazděného otvoru, ústupku zdiva nebo svislé spáry.

U krovů dáváme před popisy jednoznačně přednost čárovým (dvoučárovým) schematům, zhotoveným alespoň pomocí úhloměru nebo sklonoměru. Optimální je samozřejmě zaměření. Jsme si ovšem vědomi, že pro reprezentativní dokumentaci by měly být zaznamenávány i poloviční vazby nad polygonálními závěry gotických presbyterií, příp. podélné řezy v ose a v rovině krytiny u některých složitějších či vývojově významných konstrukcí. Tyto doplňky asi nelze zpracovávat systematicky vzhledem k pracnosti. Často není ani možné rozlišit dodatečně vkládané výztužné trámy krovu. Podélný řez by však neměl chybět např. u pozdně gotických až renesančních krovů se složitým zavětrováním v ose, řez v rovině krytiny je významný u barokních typů s ležatými stolicemi; pak ale mohou ondřejské kříže ležet v rovině stolice nebo v rovině krokví.

Významné pro typologické a další výzkumy krovů jsou archivní plány se zakreslením již neexistujících krovů.

Konstrukční materiál jednotlivých částí stavby (včetně kleneb, obezdění otvorů).

Potenciál – co je nutno zejména prověřit při budoucím průzkumu objektu, předpoklady atd.

Stav a podmínky ochrany

Objekt je/není památkově chráněn, rejstříkové číslo – tento údaj není pro nemožnost jeho zodpovědného zjištění požadován; bude doplněn památkovými orgány.

Stavebně technický stav objektu.

Hodnocení – význam stavby z hlediska zejména umělecké historie.

 

Kaple

Zvonice

Márnice

Karner

Ohradní zeď (s bránou)

Fara

Tedy všechny stavby, které se v areálu vyskytují nebo vyskytovaly. Struktura popisu bude podobná jako u vlastního kostela s tím, že může být podle povahy věci zjednodušena. Poloha v rámci areálu se zde nebude popisovat, protože musí být zřejmá z rubriky Situace kostelního areálu.

 

Literatura a prameny k areálu a jeho jednotlivým součástem.

Zařazuje se souhrnně na konec hesla celého areálu.

 

Případné podrobnější popisy včetně archivních zjištění – sem lze případně zařadit vše, co přesahuje základní informační rovinu systému, byla by však škoda to nezaznamenat. Rovněž plné verze průzkumových informací, podniknutých k tomuto projektu a sloužících pro formulaci výše uvedených textových informací.

Texty, které zde budou zařazeny, NEBUDOU součástí souhrnné knižní edice (budou využity až v případných okresních edicích).

 

Jméno autora textu.

Datum, k němuž jsou údaje o popisovaném stavu aktuální (tedy datum průzkumu, nikoli zpracování jeho výsledků).

 

Obecná poznámka:

Základním kritériem pro popisnou stať je zaznamenání všech zjistitelných skutečností, které jsou podstatné pro stavební podobu objektu v jednotlivých etapách jeho vývoje. Z toho vyplývá míra hodnocení jednotlivých podružnějších částí stavby, které budou jen taxativně jmenovány, protože je třeba pouze zmínit jejich existenci pro orientaci při budoucích speciálních výzkumech, a naopak, které mají být podrobněji analyzovány. Nelze se přitom vyhnout zřeteli hodnoty stáří. Například organismus románské tribuny bude sledován zevrubněji než novogotická varhanní kruchta. Jistě však sehraje roli i slohová kvalita či typová reprezentativnost. Vždy však musí být z textu jasné, co bylo zjištěno nepochybně, a co je ze známých faktů s větší či menší mírou jistoty hypoteticky dovozováno. To je důležité proto, že výsledný elaborát nemůže být jen příspěvkem do řady dosavadních názorů. Musí umožnit zpětnou interpretaci skutečností a jejich nové hodnocení např. v případě prohloubení znalostí při budoucí opravě. Hodnocení musí být takové, aby jeho případná revize znamenala jen opravu toho, co autor přehlédl nebo nesprávně zvážil či formuloval.

 

Důležitou roli má užívaný jazyk popisu. Je třeba vyvarovat se vyjádření komplikovanými větami. Tím způsobem často dochází ke ztrátě souvislosti, chybám ve vazbě a též k nejasnostem v určení míry hypotézy příslušného sdělení. Důraz je kladen na úsporný exaktní popis.

 

Terminologii nehodláme za každou cenu sjednocovat. Přesto však musíme zabránit různým posunům ve významu užívaných výrazů. Vcelku lze vycházet z přehledných publikací Jaroslava Herouta (Staletí kolem nás, Slabikář návštěvníků kulturních památek) a z dalších děl, která alespoň v souhrnu zaznamenávají základní termíny z oboru historické architektury (např. Milan Pavlík a kol.: Regenerace historických budov, sídel a krajiny, ochrana památek, Vydavatelství ČVUT, České vysoké učení technické, Praha 1998; Karel Kuča: České, moravské a slezské zvonice, Libri, Praha 1994; Jan Vinař: Krovy.).

 

Grafická dokumentace

 

Zaměření (půdorys, případně řez, řezy), zpracované autorem s pomocí jednoduchých měřicích prostředků (metr, pásmo, úhloměr).

Každý výkres musí být dodán ve dvou vyhotoveních:

 

a) “Čistý” (nevybarvený) plán. Bude vždy proveden v měřítku 1:100. Kresba tuší technickým perem. Tenké čáry perem tloušťky 0,35, obtažení ploch v řezu perem 0,7 (nutno obtahovat na vnitřní straně konstrukce!):

– viditelné linie: tenká souvislá čára;

– linie nad/před rovinou řezu: tenká přerušovaná čára; týká se i vrcholnic hrotitých kleneb (např. hrotitých valených);

– neviditelné linie pod/za rovinou řezu a styky konstrukcí různého stáří v řezané zdi: tenká tečkovaná čára;

– sklopené řezy: čerchovaná čára (čárka tečka čárka tečka); kreslí se vždy u valených a plackových kleneb a jinak v těch případech, kdy z půdorysu daného prostoru není zřejmé, že je klenutý; tvar sklopených čel kleneb musí vždy odpovídat skutečnosti! (Nelze nahrazovat schématickým obloučkem.);

– osy vstupů a průchodů budou vždy vyznačeny tenkou osovou čárou, aby nemohlo dojít k záměně s okny;

– bude uveden autor (autoři) zaměření a datace (měsíc + rok).

 

b) Kopie téhož plánu se zákresem stáří jednotlivých konstrukcí (podle názoru autora, s přihlédnutím k literatuře), rovněž v měřítku 1:100. (Analýza stavebního vývoje.) Zákres může být proveden tužkou nebo barevnými pastelkami, nikoli však barevnými fixy (po čase blednou). Vždy musí být připojena legenda. Členění etap nemusí apriorně vycházet z členění podle jednotlivých slohů, ale zejména podle reálných stavebních etap (může jít třeba o tři gotické fáze). Zásadou je, že nejstarší části stavby budou bílé (bez pojednání) a odlišovat se budou všechny mladší etapy. Vyznačit se musí (obtažením) i např. barokní okna v gotické zdi. Toto barevné/grafické pojednání může být provedeno “od ruky”, protože bude pouze podkladem pro provedení “načisto”, které bude zajišťováno jednotným způsobem v digitální formě. Rovněž bude uveden autor a datace.

 

Archivní nereprodukovatelný plán překreslený.

Xerox archivního plánu.

Staré fotografie a veduty.

Lze dodat, jsou-li k dispozici.

 

 


Vzorová hesla (některé údaje neodpovídají vždy skutečnosti):

Jan Sommer, Karel Kuča, srpen 1998

Loukov

Ledeč nad Sázavou

8 km JV

Havlíčkův Brod

 

Areál kostela sv. Markéty

Situace kostelního areálu:

Někdejší ves zanikla, její poloha ve vztahu ke kostelu zatím nebyla určena. Západním směrem od kostela urovnaný terén v místě barokního poplužního dvora, jehož zbytky byly odstraněny bez dokumentace v 70. letech 20. století. Několik desítek metrů východně se nachází nový hřbitov (z počátku 20. století?). Nevýrazná poloha. Terén mírně klesá od severu a západu (z masivu Melechova) k jihu a východu. Jižně protéká východním směrem malá vodoteč.

Kostel s okolním hřbitovem, ohrazeným ohradní zdí s branou na severní straně. Podle starších zpráv areál kostela doplňovala “umrlčí komora”, která snad byla zapojena do obvodu hřbitovní zdi. Budova fary, která stála 100 m západně od kostela, byla roku 1971 zbořena.

Farnost: Ves doložena roku 1352, kdy je v rejstřících papežských desátků zároveň prvně zmíněn i farní kostel. Fara tehdy patřila k děkanátu Červená Řečice a kostel patřil mezi farní kostely odvádějící desátky v relativně malé výši, totiž pouze 6 grošů ročně (RDP, s. 54).

Po třicetileté válce byl chrám přifařen k Humpolci a později k Lipnici nad Sázavou; k lipnickému velkostatku byl později v 18. století připojen i loukovský statek. Pamětní kniha od roku 1713. Od roku 1880 administratura, od roku 1890 fara.

PZ

 

Kostel sv. Markéty

Dispozice stavby: Mírně obdélná plochostropá loď; užší obdélné polygonálně uzavřené presbyterium žebrově křížem klenuté; drobná čtvercová sakristie na severní straně presbyteria zaklenuta plackou; v západním průčelí věž čtvercového půdorysu. K severní stěně lodi bývala přistavěna obdélná přístavba (márnice?) nejspíše z 19. století, odstraněná po roce 1940.

Vývoj stavby: Loď, patrně od počátku plochostropá, presbyterium a sakristie postaveny před polovinou 14. století (existence starší stavby v místě je možná). Nástěnné malby v presbytáři jsou řazeny do 80. let 14. století. Krov sedlové střechy lodi asi 2. polovina 15. století. Renesanční úprava (fragment sgrafita Ukřižování na jižní stěně lodi; tehdy již jižní portál zazděn). Krov presbyteria 1632ddch, tehdy patrně též nadezděny stěny. Věž asi 2. polovina 17. století, zřejmě koncem 17. století zbarokizována okna lodi. Přestavba sakristie asi po roce 1700, kdy se zřítila její severní stěna (gotická zůstala asi jen východní stěna) – zednický mistr Andreas Breuer z Humpolce, tesařský mistr Jiří Hána z Ledče nad Sázavou [DA Humpolec, Gedenk-Buch der Pfarrgemeinde Zeidler, s. 46-47]. V 18. století zřízen vstup na jižní straně presbytáře. Roku 1797 opravena střecha lodi [SObA Zámrsk, Vs Lipnice nad Sázavou, kart. 334, inv. č. 831]. Roku 1858 obnova kostela (stavitel Jan Jelínek z Jihlavy), roku 1868 oprava a omítnutí presbytáře [DA Humpolec, Gedenk-Buch der Pfarrgemeinde Zeidler, s. 139-144; SObA Zámrsk, Vs Lipnice nad Sázavou, kart. 336, inv. č. 833]. Roku 1898 uzavřen hřbitov kolem kostela. Od počátku 20. století kostel v nedobrém stavebním stavu.

Architektonické a konstrukční prvky: Loď: Západní portál gotický (asi 2. polovina 14. století), hrotitý triumfální oblouk, gotická(?) křtitelnice; zazděný portál v jižní stěně lodi; fragment sgrafita na jižním průčelí; okna barokní obdélná s půlkruhovým záklenkem; nárožní konzoly, podpírající střešní štíty; krov složitá hambalková soustava pozdně gotického typu. Presbyterium: Gotická žebrová klenba, gotický portál sakristie, gotická okna s hrotitým záklenkem a s kružbami; gotické sanktuarium; gotické nástěnné malby; krov hambalkový 1632ddch, nad triumfálním obloukem se zachoval původní střešní štít s těsným průchodem. Sakristie: Gotické okénko; barokní placková klenba. Věž: východní stěna nasazena na západní štít lodi; raně barokní portál, jednoduchá barokní okna, střecha tvaru cibulovité báně s lucernou. Nejstarší ze zvonů byl datován 1739. Trámové podstřešní římsy lodi a presbyteria asi barokní. Krytina šindelová.

Konstrukční materiál: Zdivo asi převážně lomové. Severní a západní stěna sakristie ze smíšeného materiálu. Věž ze smíšeného materiálu. Okna v lodi a na věži obezděna cihlami. Klenba presbyteria z lomového kamene. Klenba sakristie nejspíše cihlová.

Potenciál: Na místě kostela mohl stát starší sakrální objekt, který by podle analogií mohl pocházet ze 13. století. Ve zdivu lodi jsou snad zachovány zbytky gotických oken. Je pravděpodobné, že před výstavbou věže se v areálu nacházela zvonice.

Stav a podmínky ochrany: Památkově chráněn. Střechou zatéká. Zdivo poškozováno vzlínající vlhkostí. Omítky na exteriéru zchátralé. Krov lodi staticky narušen. Ohradní zeď hřbitova staticky narušená (1997).

Hodnocení: Kostel je pozoruhodnou ukázkou typického gotického venkovského chrámu. Jeho význam je posilován dochovaným souborem nástěnných maleb i plastickými dekorativními prvky. Malebný dojem podtrhuje průčelní věž s cibulovitou střechou. Mimoto je kostel posledním pozůstatkem zástavby někdejší vsi, která zanikla beze stop a bude snad v budoucnu lokalizována archeologickým výzkumem. Do provedení speciálních výzkumů nelze vyloučit, že nynější kostel není první sakrální stavbou v této lokalitě. Z hlediska uměleckohistorického představuje specifický problém současný výskyt výzdobných motivů archaických (konzoly střešních štítů lodi) a progresivních (západní portál lodi). Zatím nelze jednoznačně rozhodnout, zda se jedná o doklad dodatečných úprav stavby, nebo jestli jednotliví členové stavební huti pracovali na rozličném stupni výtvarné pokročilosti. Můžeme však poukázat na obdobné mísení stylových úrovní na stavbách kostelů v Dolním Městě (HB) a v Řečici (PE).

 

Ohradní zeď s branou. Zeď vesměs kamenná, krytá pultem z velkých žulových desek (viz Dolní Město, Řečice). Brána s tesaným portálem s půlkruhovým záklenkem. Zdivo smíšené, záklenek zadní špalety cihlový. Roku 1841 byla zeď opravována.

[Fara]. Podle starých fotografií šlo o prostou obdélnou přízemní stavbu s valbovou střechou a jednoduchým novogotickým dekorem fasády, postavenou v roce 1889. Roku 1971 zbořena, dochovány základy.

JS

 

Literatura:

Schaller, Jaroslaus: Topographie des Königreichs Böhmen 6. Cžaslauer Kreis, Praha - Vídeň 1787

Sommer, Johann Gottfried: Das Königreich Böhmen 11. Časlauer Kreis, Praha 1843

Solař, Jer.: Loukov, ves v Čáslavsku, in: Památky archaeologické a místopisné, 4/2, 1861, 2, s. 90-91.

Sedláček, August: Místopisný slovník historický království Českého, Praha s. d. (1908)

Wagner, Václav: Oprava památek v roce 1942, in: Zprávy památkové péče, 6, 1942, s. 50.

Profous, Antonín: Místní jména v Čechách 2, Praha 1949

Wirth, Zdeněk a kol.: Umělecké památky Čech, Praha 1957

Krása, Josef: Nástěnné malby v kostele sv. Markéty v Loukově, Umění 8, 1960, s. 25-30

Poche, Emanuel a kol.: Umělecké památky Čech 2, Praha 1978

Kroupa, Pavel: O gotické architektuře v horním Posázaví, in: Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, 30‑2, Benešov‑Praha, 1990, s. 128, 131.

 

Autor: Jan Sommer (JS)

Datum: srpen 1998

 

 


Čížová

Písek

7 km SZ

Písek

 

Areál kostela sv. Jakuba

Situace kostelního areálu: Areál kostela se nachází o samotě, 2 km SZ nad vsí, na výrazném návrší. Ve vzdálenosti 30 m jihovýchodně od kostela je na temeni kopce na skalisku situována zvonice. Na jižní straně hřbitova k jihu orientovaná hodnotná barokní hřbitovní kaple, 10 m východně od ní márnice. Celek ohrazen zdí. Terén se prudce svažuje zejména na sever a jih od areálu hřbitova.

Farnost:

 

Kostel sv. Jakuba

Dispozice stavby: Obdélná loď, klenutá valeně s lunetami; užší mírně protáhlé obdélné presbyterium zaklenuté polem hvězdové hřebínkové klenby; obdélná sakristie na severní straně presbyteria zaklenuta valeně; úzký severní trakt přístavku sakristie zaujímá chodba klenutá segmentovou valenou klenbou a ve východní části schodiště na oratoř v patře nad sakristií; před jižním průčelím lodi mírně obdélná plochostropá předsíň; k západnímu konci jižní stěny lodi přiléhá zhruba obdélný přístavek se schodištěm na kruchtu v lodi.

Vývoj stavby: Loď a zřejmě i presbyterium pozdně románské kolem 1200 nebo z první poloviny 13. stol. Sakristie nejspíše pozdější, snad gotická nebo až barokní. Krov presbyteria 1460ddch. Klenba presbyteria kolem 1500. Klenba lodi patrně z první poloviny 17. století. 1759 přistavěna předsíň a zřízen nový portál lodi. Asi v 18. století zvýšena podlaha presbyteria a vyhloubeny výklenky ve zdivu presbyteria. Snad barokního původu je kruchta v lodi, upravovaná v 19. století. Krov lodi vznikl roku 1868. V 19. století nadstavěna nad sakristií oratoř. Roku 1932 opraven vnitřek kostela (výmalba lodi).

Prvky: Loď: V severní zdi lodi zazděna 3 románská okna; v jižní stěně lodi okna upravovaná asi v pozdní gotice a v první polovině 17. století; na SZ, JZ a JV nároží lodi mohutné opěráky, opěrák též v ose západního průčelí; klenba lodi valená s trojúhelnými lunetami, nesenými pilastry; jižní portál lodi široký obdélný s barokním žulovým ostěním; krov lodi se stojatou stolicí. Presbyterium: Klenba pozdně gotická sklípková; obě V nároží podepřena mohutnými opěráky (jejich vztah ke zdivu není jasný); ve zdech barokní výklenky zaklenuté konchou; barokní portál do sakristie; za oltářem do zdi osazeny raně gotické keramické reliéfní dlaždice (kol 1300); východní štít původní (rom.-got.?), nadezděn kolem roku 1500; západní střešní štít kolem roku 1500; krov hambalkový. Sakristie: Klenba půlkruhová valená (snad gotická nebo barokní); výlevka (lavabo) v severní zdi; severní portál do chodby barokní; východní vstupní portál z 19. století. Oratoř: Plochý strop omítaný na rákos; velké okno do presbyteria s rámem asi z poloviny 19. století; krov stojatá stolice (polovina 19. stol.). Krytina pálená (bobrovky, 1996). Římsy stavby vesměs z 19. století. Krovy t.č. nepřístupné.

Konstrukční materiál: Zdivo asi převážně lomové, na oratoři asi smíšené. Jižní předsíň ze smíšeného materiálu. Špalety dodatečných otvorů obezděny cihlami. Z cihel je vyzděno schodiště na oratoř. Cihlová je klenba presbyteria i lodi. Podlahy z žulových desek a z cihel. Podlaha presbyteria z šestibokých žulových desek.

Potenciál: Ve zdivu lodi patrně zachovány zbytky původních oken a možná i portál. Ve zdivu presbyteria jsou zazděná okna údajně s hrotitým záklenkem. Není znám vztah opěráků ke zdivu kostela.

Stav a podmínky ochrany: ÚS č. 0-000/0-0, Střecha obnovena (1996). Vnější omítky ve špatném stavu.

Hodnocení:

 

Kaple sv. Barbory. K jihu orientovaná hodnotná barokní kaple z konce 17. století (rodová pohřební kaple Lobkoviců). Má obdélný půdorys a polygonálně zakončený presbytář. Interiéry jsou zaklenuty valeně s lunetami. V západním průčelí prostý barokní portál se segmentovou supraportou. Materiál: cihly s příměsí kamene. Dobrý stavební stav. (JS)

Zvonice. Na hranolovém zděném omítaném přízemku s půlkruhově zaklenutým vstupem bez ozdob bedněné patro s rámovou konstrukcí. Střecha dlátková. Ve zvonovém patře trojúhelná zvonová stolice pro 3 zvony. Zvonice postavena patrně ve 2. polovině 16. století, v letech 1752 a 1863 opravována, roku 1993 památková rekonstrukce (náhrada plechové krytiny prejzy). Zvonice dříve nesla zvony z let 1553, 1567 a 1610, dnes jen nový zvon z roku 1811. (KK)

Ohradní zeď hřbitova. Cihelná, rytmizována hranolovými pilířky. Podezdívka z novodobého žulového materiálu. Havarijní stav (1998).

Všechny součásti areálu jsou památkově chráněny. (JS)

 

Literatura a prameny:

 

Autor: Jan Sommer (JS), Karel Kuča (KK)

Datum: srpen 1998