Informace pro zpracovatele
popisů a zaměření
Cíle projektu
Výsledkem bude vytvoření katalogu všech existujících i zaniklých vesnických kostelů v Čechách (v historickém vymezení, jak platilo do roku 1948). Jednotlivé objekty budou popsány a v potřebném rozsahu dokumentovány obrazem (fotografiemi, plány, staršími vyobrazeními). Stavební vývoj bude vyhodnocen na základě terénního a archivního výzkumu.
Katalog se stane prvním souhrnným dílem o českých venkovských kostelech, zejména pokud jde o zachycení zaniklých objektů a starší podoby přestavěných památek. Dosavadní hodnocení řady kostelů v literatuře a seznamech památek je značně neuspokojivé, časté jsou nepřesnosti v popisech, chybí aktuální informace o stavebně-technickém stavu. Použitá metoda práce zajistí vytvoření katalogu vědecky hodnoceného, čerpajícího z terénního i archivního výzkumu, který poskytne spolehlivou základnu uměleckohistorickému zkoumání, oporu ochraně památek a přispěje šíření obecného povědomí o hodnotě kulturního dědictví.
Vymezení předmětu studia
Katalog se bude zpracovávat pro “venkovské” kostely, a to jak existující, tak zaniklé. Definice tohoto pojmu samozřejmě nemůže nikdy být zcela jednoznačná. Zjednodušeně řečeno jde o všechny kostely kromě velkých kostelů městských, klášterních a poutních. Ovšem i drobný hřbitovní kostel v poměrně velkém městě zpracováván bude. Nejspornější skupinou budou relativně velké kostely malých měst a městeček, ale i u těch se předpokládá spíše jejich zařazení. Zásadou je, že lépe je zařadit některý kostel navíc než aby nějaký chyběl.
Zařazení do katalogu není podmíněno stářím kostela. Předmětem pozornosti tedy budou i kostely z 19. a 20. století včetně kostelů budovaných po roce 1989. Nerozhoduje ani umělecká kvalita stavby nebo skutečnost, zda stavba je nebo není památkově chráněna.
Ostatní kostely nebudou
zpracovávány, v katalogu budou jen zmíněny. Tím se zajistí zpětná
kontrola.
Praktické poznámky
S autory budou uzavírány dlouhodobé smlouvy (dohody) a úhrada bude prováděna po převzetí práce v požadované kvalitě a formě.
Výše položek odpovídá předpokládaným souhrnným nákladům výzkumu tak, jak byly uvedeny v přijaté přihlášce projektu. V případě mimořádného rozsahu práce bude zvoleno individuální řešení na základě násobení základních položek.
Výběr objektů ke zpracování je věcí zpracovatele, ten však musí před započetím práce na konkrétním objektu získat vyjádření garanta projektu o tom, že dotyčný objekt již nezpracovává někdo jiný. Jde o to, aby nedocházelo k souběžnému zpracování stejných částí hesla jediné stavby různými autory. Při zájmu dvou či více zpracovatelů o stejný objekt rozhoduje časové prvenství “přihlášky”. Nebude-li elaborát zpracovatelem předán v dohodnuté lhůtě, může se zpracování případně ujmout jiný zájemce.
Text bude v publikaci vždy na konci doplněn šifrou autora (autorů). Bude-li heslo dílem jediného autora, bude šifra jen jediná, budou-li autoři jednotlivých částí hesla různí, uvede se případná šifra vždy za příslušnými částmi hesla. Platí, že text mezi dvěma šiframi je dílem jednoho autora.
Texty musí být dodány jednak 1x ve vytištěné podobě (pro kontrolu), jednak na disketě 3,5” pro PC. Ideální je dodání v textovém editoru MS WORD 6.0 pro WINDOWS 3.1 nebo MS WORD 7.0 pro WINDOWS 95, mohou to však být i starší verze. Při použití verze WORD 8.0 (MS OFFICE 97) a vyšších musí být soubor uložen ve formátu čitelném ve verzi 6.0 nebo 7.0 (tedy např. ve formátu RTF). Přípustné jsou i jiné editory světových výrobců včetně T602 (koncovka .602), nebo textové soubory (.txt) z prostředí FoxPro. Nepřípustné jsou editory drobných českých výrobců, které nelze ve standardních programech přečíst (MAT, Klasik aj.).
Musí být vypnuto rozdělování slov.
Při psaní je nezbytné dodržovat grafické pravopisné zásady podle příslušné normy, platné pro dodávání rukopisů. Jde například o tyto zásady:
– Za tečkou (konec věty, zkratka, řadová číslovka,…) nebo čárkou musí být mezera, naopak před nimi mezera být nesmí.
– Slovo v závorce není od závorky odděleno mezerami: (takto správně), ( takto nesprávně ).
– Spojovník není totéž co pomlčka. Běžná klávesnice má jen znak “-“ (použití bez mezer: není-li, Frýdek-Místek); znak “–“ se musí zadat stiskem Alt + 0150. Lze jej definovat jako položku automatických oprav: - - (bez mezery) = –. Pouze tento znak může být v letopočtech (1777–1778) nebo tam, kde nahrazuje dvojtečku či závorku. Ve funkci pomlčky ve větě se píše s mezerou před i za znakem, pro označení intervalu se píše bez mezer.
– Nepoužívat zvýrazňování slov prostrkáváním písmen mezerami (např. v N a d p i s e c h)!
Dále platí, že:
– Stisk Enter lze použít jen pro začátek nového odstavce (nikoli k přechodu na nový řádek, což editor dělá automaticky).
– Nelze dělit slova na konci řádku ručně vkládanou pomlčkou či mezerníkem.
– Na začátku odstavce je zakázáno odsazovat text (mezerníkem, tabulátorem).
– Nelze používat poznámky pod čarou (jsou obvykle nepřevoditelné).
– Nelze používat tabulky, tabulátory aj.
– Zásadně je zakázáno dodávat soubory obsahující uživatelská makra.
– Je třeba používat běžné typy písma (jeden v celém textu) nejlépe v jednotné velikosti a text zarovnat pouze k levému okraji (ne “do bloku”) – platí zejména pro T.602.
– Názvy citovaných publikací se uvádějí způsobem, který je použit v přílohách této informace.
Jan Sommer, Karel Kuča
17. 8. 1998
Pokyny k obsahovému zpracování hesel
Textová část bude mít následující části:
IDENTIFIKACE:
Jméno lokality (ves,
městečko, město) – rozhoduje původní historická lokalita, tedy např. Mezimostí,
nikoli Veselí nad Lužnicí (Veselí nad Lužnicí II), Modřany, nikoli Praha 4 či
Praha 12.
Jméno nejbližšího
města nebo městečka, nejlépe bývalého sídla soudního okresu (před rokem
1948), např. Chlumec nad Cidlinou.
Vzdálenost a směr od města z předchozí rubriky – např. 4 km JZ = vesnice
s kostelem leží 4 km JZ od Chlumce nad Cidlinou. Tyto dvě položky jsou
nutné, aby nedošlo k záměně stejnojmenných lokalit v témže okresu.
Okres dle
stavu k 25. 7. 1997. Například: Hradec Králové.
popis kostelního areálu:
Název kostelního areálu – např. Areál kostela sv. Kateřiny. Pokud se
zasvěcení v průběhu doby měnilo, pak nejprve uvést starší, potom nynější
(pokud možno s uvedením, odkdy), např.: Areál kostela Matky Boží, od
roku 1657 sv. Vavřince.
Situace kostelního areálu:
• Ve vztahu
ke vsi/městu; obsahuje též vztah k případně zaniklé vesnici, vztah ke
hřbitovu, pokud nověji vznikl mimo areál kostela aj. + terénní situace.
• Výčet a
vzájemná poloha jednotlivých součástí areálu včetně zaniklých objektů. Součástí
popisu situace musí vždy být i případná fara (děkanství), a to i pokud stojí na
jiném místě vsi než vlastní kostel.
Farnost – 1.
písemný doklad o existenci kostela a zda byl farní či filiální. Jde-li o 14.
století, pak uvést tehdejší děkanát a arcijáhenství (u filiálních též farnost).
Potom následují všechny změny statutu kostela (farní, filiální; lokalie,
kuracie, fara atd.) a církevní příslušnosti (farnost, děkanát, diecéze) a to až
do současnosti. Od kdy vedeny (zachovány) pamětní knihy. Konfesijní charakter
kostela v době jeho vzniku (u nekatolických staveb) a v dalším
vývoji, zejména v 15.–16. století. Tyto údaje se opírají o poznatky
z literatury (zejména starší místopisné a centrálních edicí jako registry
desátků apod.) a archivů.
Zpracování této části textu není povinné, vítané je
však právě využití místní literatury (včetně např. farních kronik), zatímco
centrálně uložené archiválie pro tento účel zpracovávají specialisté.
jednotlivé stavby:
Všechny názvy staveb budou začínat velkým písmenem
(kvůli pozdějšímu řazení textů v rámci knižního hesla)!
Zaniklé objekty budou v hranatých závorkách:
[Zvonice] – hranaté závorky se píšou stiskem:
[ = Alt+091
] = Alt+093 (ve Wordu lze též nadefinovat jako
automatické opravy při psaní, např.: ((=[, ))=].
Kostel
Vystřídalo-li se v areálu více kostelů na stejném
místě, pak: Kostel I, Kostel II atd. Vždy půjde o samostatné položky. To je
nezbytné např. pro vytřídění zaniklých dřevěných kostelů apod.
Dispozice stavby včetně zaniklých (odbouraných) součástí.
Venkovský
kostel v Čechách je obvykle řešen jako sestava základních jednotek, mezi nimiž
dominuje svými rozměry loď, k níž zpravidla na východě přiléhá presbyterium
(kněžiště) s různě řešeným závěrem. Presbyterium je obvykle doplněno sakristií.
Před portály lodi mohou stát předsíně. Věž se tyčí nejčastěji před západním
průčelím lodi, běžně se ocitá též po stranách presbyteria – pak bývá v jejím
přízemí umístěna sakristie. Pokud se dispoziční řešení kostela blíží tomuto
schematu, není je třeba podrobněji popisovat, stačí vyjmenovat jednotlivé
složky dispozice a jejich vzájemnou prostorovou vazbu. Zvláště je třeba zmínit
případy, kdy presbyterium není na východní straně. Zevrubnější hodnocení si
vyžádají dispozice narostlé složitým vývojem a četné barokní kostely s členitým
půdorysem; podrobnosti je však třeba ponechat do popisu jednotlivých částí
objektu. Na vylíčení dispozice by měl navázat výčet tvarů jednotlivých střech,
neboť jde o část, která nejvíce souvisí s celkovým dispozičním řešením.
Materiál střešní krytiny ovšem bude popsán později, v souvislosti s konstrukcí
krovu.
Vývoj stavby na základě stavebního
průzkumu, se začleněním archivních poznatků.
Výklad
stavebního vývoje musí být stručný. V nutné míře má reagovat na názory
dosavadní literatury a informace archivních pramenů – první zmínka, patroni,
přestavby, stav po třicetileté válce, terez. katastr, archivy velkostatků,
Státní pam. správa, novodobé úpravy. Především však je třeba zhodnotit
skutečnosti vylíčené v popisu a v rámci možností určit vazbu s historickými
zprávami a s ostatními výzkumy (archeologickými). Rovněž v tomto případě má být
jasný stupeň jistoty či hypotetičnosti formulace.
Architektonické a konstrukční prvky – výčet výrazných architektonických a konstrukčních prvků
stavby s přesnou polohou.
Popis
exteriéru kostela je do jisté míry přizpůsoben stupni podrobnosti, s níž je
třeba hodnotit rozličné detaily. Je třeba přihlížet např. k tomu, zda se
jednotlivé stěny předmětné části objektu nějakými znaky vývoje či architektonickým
členěním odlišují. Např. jednotně vystavěná čtvercová předsíň bude popsána
najednou, kdežto stěny lodi s románskými pozůstatky a stopami četnějších
pozdějších proměn je třeba popsat jednotlivě. Vždy je třeba charakterizovat stav dochování omítek (buď
pro celý exteriér nebo po jednotlivých částech, pokud jsou mezi nimi větší
rozdíly). Je třeba zmínit a celkovými fotografickými záběry dokumentovat
případné narušení omítek na charakteristických místech (nároží, okna, vstupy,
římsy, sokl; specificky okolí okapů) a jsou-li v místech opadnutí omítek vidět
starší omítkové vrstvy, případně i konstrukční prvky (zazděná okna, starší
druhotně použité architektonické články či opracované kvádry). Úměrně dochování
omítek lze charakterizovat zdivo včetně armatur nebo výskytu cihel (pokud možno
s uvedením formátu) a druhu a velikosti užitého lomového kamene. V popisech
nesmí chybět určení detailů s charakteristikou členění - členění stěn,
rizality, sokl, nároží, římsy, portály, okna. Ovšem je třeba uvést i případnou
absenci těchto elementů. Se stěnami se popisují i případné střešní štíty. Je
třeba uvést, zda lze zjistit konstrukční vazbu na stěny přiléhajících částí
stavby, zda existují vodorovné či svislé spáry, dokazující zvyšování nebo
prodlužování stěny, ale i stopy případné destrukce. Je třeba zjišťovat, zda je
ve sparách omítka. Nemají být přehlédnuty starší zazděné otvory, jejichž poloha
musí být vhodným způsobem stanovena - nejlépe zákresem do plánu a fotografií.
Uvádějí se též případné - zjištěné i hypotetické - dřívější korekce nynějších
otvorů. Výplně otvorů - dveře, okna - je třeba charakterizovat po stránce
konstrukční i kompoziční. K jednotlivým pasážím lze připojovat označení slohu
či dataci (ovšem opět s určením stupně jistoty zařazení), a to zejména tam, kde
se jedná o zvláště příznačnou vazbu, která ulehčí formální popis (renesanční
sgrafitová omítka, barokní kasulové okno). Okapy a svody se uvádějí zejména,
jsou-li opatřeny archaickými či slohově význačnými prvky (např. s ozdobnými
plechovými chrliči s kovanými konzolami). Je třeba zmínit stopy maleb,
slunečních hodin, staršího zaniklého plastického členění (i tehdy, je-li
doloženo historickou zprávou či dokumentací), náhrobky či nápisové desky
vsazené do zdi. Významné prvky úpravy okolí (tarasy, schodiště) se mohou
připojit k popisu průčelí, pokud se na ně kompozičně váží. Jinak by měly být
odloženy do popisu hřbitova. U opěrných pilířů je třeba zabývat se soklem,
ústupky, tvarem zakončení a - lze-li ji sledovat - také konstrukcí včetně
zjistitelných korekcí (např. přezdění pultové stříšky cihlami). U pilastrů,
šambrán, říms apod. by mělo být - dovoluje-li to stav omítek - určeno
konstrukční řešení; zda jsou provedeny v omítce na hladkém zdivu nebo jsou-li
konstrukční. Neměla by chybět informace o tom, jsou-li římsy oplechovány,
obloženy kamenem apod. To se týká i hran střešních štítů.
Postup
popisu interiéru je přednostně uspořádán tak, aby začínal předsíní,
pokračoval lodí, presbyteriem a končil sakristií (kaplí) a věží. Tento sled koresponduje
s veřejnou přístupností objektu a odpovídá logice postupu interiérem. Vychází
též z představy dominantní funkce kostelní lodi v utváření dispozice kostela.
Opět je třeba počítat s individuálním řešením u některých organických – zejména
barokních kompozic. Také podrobnosti interiéru je třeba sledovat bedlivě. Každá
prostora bude nejprve základním způsobem charakterizována tvarem půdorysu a
udáním přestropení či zaklenutí. Následuje popis, který může též sledovat
postupně jednotlivé stěny, avšak asi častěji než u exteriéru bude uváděn
jednotně. Je třeba určit řešení vnitřních špalet vstupů, vítězného oblouku i
oken. Budou charakterizovány systémy uzavírání (nesmí být přehlédnuty staré
dveřní zámky či závěsy, často přebírané ze starších křídel, ani případné kapsy
po odsouvacích závorách). Opět je třeba sledovat zjistitelné stopy užívaných
konstrukcí (zdivo, lze-li je určit - to je možné zejména v místech, kde omítky
často chybí - ve věžích, na zdivu střešních štítů, v podkroví přístavků),
pozůstatky starých omítek, otvorů, konstrukčních vazeb různých zdí či
architektonických prvků (klenebních přípor, pilastrů, zazdívek). Vždy je třeba
vážit stupeň hypotézy a případné užití slohových charakteristik popisovaných
jevů. Nelze přehlížet různé disharmonické jevy. Např. je-li nasazení gotické
klenby na zdivo či na klenební výběhy plynulé nebo nastávají-li v něm zlomy.
Pokud je ovšem v takovém případě křivka plynulá, asi to nebude třeba uvádět,
ale nesrovnalosti v organismu musejí být zmíněny, ačkoliv budou možná
vysvětleny až v budoucnu hloubkovým průzkumem či při opravě. Je třeba uvést
materiál podlah a další prvky, které souvisejí se stavbou (oltářní menza, je-li
viditelná např. pod bedněním barokního oltáře, příp. kamenná křtitelnice,
náhrobky, lavice). Individuálně je třeba se vyrovnat např. s kazatelnou, která
byla často v posledních desetiletích odstraněna, přičemž je zachycena ještě na
poválečných fotografiích a na zdivu po ní zůstaly stopy. Zvláštní pozornosti se
dostane též vestavbám hudebních chórů, tribun apod., vloženým nejčastěji do
západní části lodi. Na zdech je třeba hlídat nerovnosti signalizující zazdívky,
nadezdění, pozůstatky čel zrušených kleneb. Použitá formulace má vždy
vyjadřovat míru hypotézy při určení např. zazděného otvoru, ústupku zdiva nebo
svislé spáry.
U krovů
dáváme před popisy jednoznačně přednost čárovým (dvoučárovým) schematům,
zhotoveným alespoň pomocí úhloměru nebo sklonoměru. Optimální je samozřejmě zaměření.
Jsme si ovšem vědomi, že pro reprezentativní dokumentaci by měly být
zaznamenávány i poloviční vazby nad polygonálními závěry gotických presbyterií,
příp. podélné řezy v ose a v rovině krytiny u některých složitějších či
vývojově významných konstrukcí. Tyto doplňky asi nelze zpracovávat systematicky
vzhledem k pracnosti. Často není ani možné rozlišit dodatečně vkládané výztužné
trámy krovu. Podélný řez by však neměl chybět např. u pozdně gotických až
renesančních krovů se složitým zavětrováním v ose, řez v rovině krytiny je
významný u barokních typů s ležatými stolicemi; pak ale mohou ondřejské kříže
ležet v rovině stolice nebo v rovině krokví.
Významné
pro typologické a další výzkumy krovů jsou archivní plány se zakreslením již
neexistujících krovů.
Konstrukční materiál jednotlivých
částí stavby (včetně kleneb, obezdění otvorů).
Potenciál – co je nutno zejména
prověřit při budoucím průzkumu objektu, předpoklady atd.
Stav a podmínky ochrany
• Objekt je/není památkově chráněn, rejstříkové
číslo – tento údaj není pro nemožnost jeho zodpovědného zjištění požadován;
bude doplněn památkovými orgány.
• Stavebně
technický stav objektu.
Hodnocení
– význam stavby z hlediska zejména umělecké historie.
Kaple
Zvonice
Márnice
Karner
Ohradní zeď (s bránou)
Fara
Tedy všechny stavby, které se v areálu vyskytují
nebo vyskytovaly. Struktura popisu bude podobná jako u vlastního kostela
s tím, že může být podle povahy věci zjednodušena. Poloha v rámci
areálu se zde nebude popisovat, protože musí být zřejmá z rubriky Situace
kostelního areálu.
Literatura a prameny k areálu a jeho jednotlivým součástem.
Zařazuje se souhrnně na konec hesla celého areálu.
Případné podrobnější popisy včetně archivních zjištění – sem lze případně zařadit vše, co přesahuje základní
informační rovinu systému, byla by však škoda to nezaznamenat. Rovněž plné
verze průzkumových informací, podniknutých k tomuto projektu a sloužících
pro formulaci výše uvedených textových informací.
Texty, které zde budou zařazeny, NEBUDOU součástí
souhrnné knižní edice (budou využity až v případných okresních edicích).
Jméno autora textu.
Datum,
k němuž jsou údaje o popisovaném stavu aktuální (tedy datum průzkumu,
nikoli zpracování jeho výsledků).
Obecná poznámka:
Základním
kritériem pro popisnou stať je zaznamenání všech zjistitelných skutečností,
které jsou podstatné pro stavební podobu objektu v jednotlivých etapách jeho
vývoje. Z toho vyplývá míra hodnocení jednotlivých podružnějších částí stavby,
které budou jen taxativně jmenovány, protože je třeba pouze zmínit jejich
existenci pro orientaci při budoucích speciálních výzkumech, a naopak, které
mají být podrobněji analyzovány. Nelze se přitom vyhnout zřeteli hodnoty stáří.
Například organismus románské tribuny bude sledován zevrubněji než novogotická
varhanní kruchta. Jistě však sehraje roli i slohová kvalita či typová
reprezentativnost. Vždy však musí být z textu jasné, co bylo zjištěno nepochybně,
a co je ze známých faktů s větší či menší mírou jistoty hypoteticky
dovozováno. To je důležité proto, že výsledný elaborát nemůže být jen
příspěvkem do řady dosavadních názorů. Musí umožnit zpětnou interpretaci
skutečností a jejich nové hodnocení např. v případě prohloubení znalostí při
budoucí opravě. Hodnocení musí být takové, aby jeho případná revize znamenala
jen opravu toho, co autor přehlédl nebo nesprávně zvážil či formuloval.
Důležitou
roli má užívaný jazyk popisu. Je třeba vyvarovat se vyjádření komplikovanými
větami. Tím způsobem často dochází ke ztrátě souvislosti, chybám ve vazbě a též
k nejasnostem v určení míry hypotézy příslušného sdělení. Důraz je kladen na úsporný exaktní popis.
Terminologii
nehodláme za každou cenu sjednocovat. Přesto však musíme zabránit různým
posunům ve významu užívaných výrazů. Vcelku lze vycházet z přehledných
publikací Jaroslava Herouta (Staletí kolem nás, Slabikář návštěvníků
kulturních památek) a z dalších děl, která alespoň v souhrnu
zaznamenávají základní termíny z oboru historické architektury (např.
Milan Pavlík a kol.: Regenerace
historických budov, sídel a krajiny, ochrana památek, Vydavatelství ČVUT,
České vysoké učení technické, Praha 1998; Karel Kuča: České, moravské a slezské zvonice, Libri, Praha
1994; Jan Vinař: Krovy.).
Grafická dokumentace
Zaměření
(půdorys, případně řez, řezy), zpracované autorem s pomocí jednoduchých
měřicích prostředků (metr, pásmo, úhloměr).
Každý výkres musí být dodán ve dvou vyhotoveních:
a) “Čistý” (nevybarvený) plán. Bude vždy proveden v měřítku 1:100. Kresba tuší
technickým perem. Tenké čáry perem tloušťky 0,35, obtažení ploch v řezu
perem 0,7 (nutno obtahovat na vnitřní straně konstrukce!):
– viditelné linie: tenká souvislá čára;
– linie nad/před rovinou řezu: tenká přerušovaná
čára; týká se i vrcholnic hrotitých kleneb (např. hrotitých valených);
– neviditelné linie pod/za rovinou řezu a styky
konstrukcí různého stáří v řezané zdi: tenká tečkovaná čára;
– sklopené řezy: čerchovaná čára (čárka tečka
čárka tečka); kreslí se vždy u valených a plackových kleneb a jinak v těch
případech, kdy z půdorysu daného prostoru není zřejmé, že je klenutý; tvar
sklopených čel kleneb musí vždy odpovídat skutečnosti! (Nelze nahrazovat
schématickým obloučkem.);
– osy vstupů a průchodů budou vždy vyznačeny tenkou
osovou čárou, aby nemohlo dojít k záměně s okny;
– bude uveden autor (autoři) zaměření a datace (měsíc
+ rok).
b) Kopie téhož plánu se zákresem stáří jednotlivých
konstrukcí (podle názoru autora,
s přihlédnutím k literatuře), rovněž v měřítku 1:100. (Analýza
stavebního vývoje.) Zákres může být proveden tužkou nebo barevnými pastelkami,
nikoli však barevnými fixy (po čase blednou). Vždy musí být připojena legenda.
Členění etap nemusí apriorně vycházet z členění podle jednotlivých slohů,
ale zejména podle reálných stavebních etap (může jít třeba o tři gotické fáze).
Zásadou je, že nejstarší části stavby budou bílé (bez pojednání) a odlišovat se
budou všechny mladší etapy. Vyznačit se musí (obtažením) i např. barokní okna
v gotické zdi. Toto barevné/grafické pojednání může být provedeno “od
ruky”, protože bude pouze podkladem pro provedení “načisto”, které bude
zajišťováno jednotným způsobem v digitální formě. Rovněž bude uveden autor
a datace.
Archivní
nereprodukovatelný plán překreslený.
Xerox
archivního plánu.
Staré fotografie a veduty.
Lze dodat, jsou-li k dispozici.
Vzorová hesla (některé
údaje neodpovídají vždy skutečnosti):
Jan Sommer, Karel Kuča, srpen
1998
Ledeč
nad Sázavou
8
km JV
Havlíčkův
Brod
Areál
kostela sv. Markéty
Situace kostelního areálu:
Někdejší ves zanikla, její poloha ve vztahu ke kostelu zatím nebyla určena. Západním směrem od kostela urovnaný terén v místě barokního poplužního dvora, jehož zbytky byly odstraněny bez dokumentace v 70. letech 20. století. Několik desítek metrů východně se nachází nový hřbitov (z počátku 20. století?). Nevýrazná poloha. Terén mírně klesá od severu a západu (z masivu Melechova) k jihu a východu. Jižně protéká východním směrem malá vodoteč.
Kostel s okolním hřbitovem, ohrazeným ohradní zdí s branou na severní straně. Podle starších zpráv areál kostela doplňovala “umrlčí komora”, která snad byla zapojena do obvodu hřbitovní zdi. Budova fary, která stála 100 m západně od kostela, byla roku 1971 zbořena.
Farnost: Ves doložena roku 1352, kdy je v rejstřících papežských desátků zároveň prvně zmíněn i farní kostel. Fara tehdy patřila k děkanátu Červená Řečice a kostel patřil mezi farní kostely odvádějící desátky v relativně malé výši, totiž pouze 6 grošů ročně (RDP, s. 54).
Po
třicetileté válce byl chrám přifařen k Humpolci a později k Lipnici nad Sázavou;
k lipnickému velkostatku byl později v 18. století připojen i loukovský statek.
Pamětní kniha od roku 1713. Od roku 1880 administratura, od roku 1890 fara.
PZ
Kostel
sv. Markéty
Dispozice stavby: Mírně obdélná plochostropá loď; užší obdélné polygonálně uzavřené presbyterium žebrově křížem klenuté; drobná čtvercová sakristie na severní straně presbyteria zaklenuta plackou; v západním průčelí věž čtvercového půdorysu. K severní stěně lodi bývala přistavěna obdélná přístavba (márnice?) nejspíše z 19. století, odstraněná po roce 1940.
Vývoj stavby: Loď, patrně od počátku plochostropá, presbyterium a sakristie postaveny před polovinou 14. století (existence starší stavby v místě je možná). Nástěnné malby v presbytáři jsou řazeny do 80. let 14. století. Krov sedlové střechy lodi asi 2. polovina 15. století. Renesanční úprava (fragment sgrafita Ukřižování na jižní stěně lodi; tehdy již jižní portál zazděn). Krov presbyteria 1632ddch, tehdy patrně též nadezděny stěny. Věž asi 2. polovina 17. století, zřejmě koncem 17. století zbarokizována okna lodi. Přestavba sakristie asi po roce 1700, kdy se zřítila její severní stěna (gotická zůstala asi jen východní stěna) – zednický mistr Andreas Breuer z Humpolce, tesařský mistr Jiří Hána z Ledče nad Sázavou [DA Humpolec, Gedenk-Buch der Pfarrgemeinde Zeidler, s. 46-47]. V 18. století zřízen vstup na jižní straně presbytáře. Roku 1797 opravena střecha lodi [SObA Zámrsk, Vs Lipnice nad Sázavou, kart. 334, inv. č. 831]. Roku 1858 obnova kostela (stavitel Jan Jelínek z Jihlavy), roku 1868 oprava a omítnutí presbytáře [DA Humpolec, Gedenk-Buch der Pfarrgemeinde Zeidler, s. 139-144; SObA Zámrsk, Vs Lipnice nad Sázavou, kart. 336, inv. č. 833]. Roku 1898 uzavřen hřbitov kolem kostela. Od počátku 20. století kostel v nedobrém stavebním stavu.
Architektonické a konstrukční prvky: Loď: Západní portál gotický (asi 2. polovina 14. století), hrotitý triumfální oblouk, gotická(?) křtitelnice; zazděný portál v jižní stěně lodi; fragment sgrafita na jižním průčelí; okna barokní obdélná s půlkruhovým záklenkem; nárožní konzoly, podpírající střešní štíty; krov složitá hambalková soustava pozdně gotického typu. Presbyterium: Gotická žebrová klenba, gotický portál sakristie, gotická okna s hrotitým záklenkem a s kružbami; gotické sanktuarium; gotické nástěnné malby; krov hambalkový 1632ddch, nad triumfálním obloukem se zachoval původní střešní štít s těsným průchodem. Sakristie: Gotické okénko; barokní placková klenba. Věž: východní stěna nasazena na západní štít lodi; raně barokní portál, jednoduchá barokní okna, střecha tvaru cibulovité báně s lucernou. Nejstarší ze zvonů byl datován 1739. Trámové podstřešní římsy lodi a presbyteria asi barokní. Krytina šindelová.
Konstrukční materiál: Zdivo asi převážně lomové. Severní a západní stěna sakristie ze smíšeného materiálu. Věž ze smíšeného materiálu. Okna v lodi a na věži obezděna cihlami. Klenba presbyteria z lomového kamene. Klenba sakristie nejspíše cihlová.
Potenciál: Na místě kostela mohl stát starší sakrální objekt, který by podle analogií mohl pocházet ze 13. století. Ve zdivu lodi jsou snad zachovány zbytky gotických oken. Je pravděpodobné, že před výstavbou věže se v areálu nacházela zvonice.
Stav a podmínky ochrany:
Památkově chráněn. Střechou zatéká. Zdivo poškozováno vzlínající vlhkostí.
Omítky na exteriéru zchátralé. Krov lodi staticky narušen. Ohradní zeď hřbitova
staticky narušená (1997).
Hodnocení: Kostel
je pozoruhodnou ukázkou typického gotického venkovského chrámu. Jeho význam je
posilován dochovaným souborem nástěnných maleb i plastickými dekorativními
prvky. Malebný dojem podtrhuje průčelní věž s cibulovitou střechou. Mimoto
je kostel posledním pozůstatkem zástavby někdejší vsi, která zanikla beze stop
a bude snad v budoucnu lokalizována archeologickým výzkumem. Do provedení
speciálních výzkumů nelze vyloučit, že nynější kostel není první sakrální
stavbou v této lokalitě. Z hlediska uměleckohistorického představuje
specifický problém současný výskyt výzdobných motivů archaických (konzoly
střešních štítů lodi) a progresivních (západní portál lodi). Zatím nelze
jednoznačně rozhodnout, zda se jedná o doklad dodatečných úprav stavby, nebo
jestli jednotliví členové stavební huti pracovali na rozličném stupni výtvarné
pokročilosti. Můžeme však poukázat na obdobné mísení stylových úrovní na
stavbách kostelů v Dolním Městě (HB) a v Řečici (PE).
Ohradní
zeď s branou. Zeď vesměs
kamenná, krytá pultem z velkých žulových desek (viz Dolní Město, Řečice).
Brána s tesaným portálem s půlkruhovým záklenkem. Zdivo smíšené,
záklenek zadní špalety cihlový. Roku 1841 byla zeď opravována.
[Fara]. Podle starých fotografií šlo o prostou obdélnou
přízemní stavbu s valbovou střechou a jednoduchým novogotickým dekorem
fasády, postavenou v roce 1889. Roku 1971 zbořena, dochovány základy.
JS
Literatura:
Schaller, Jaroslaus: Topographie des Königreichs Böhmen 6. Cžaslauer Kreis, Praha - Vídeň 1787
Sommer, Johann Gottfried: Das Königreich Böhmen 11. Časlauer Kreis, Praha 1843
Solař, Jer.: Loukov, ves v Čáslavsku, in: Památky archaeologické a místopisné, 4/2, 1861, 2, s. 90-91.
Sedláček, August: Místopisný slovník historický království Českého, Praha s. d. (1908)
Wagner, Václav: Oprava památek v roce 1942, in: Zprávy památkové péče, 6, 1942, s. 50.
Profous, Antonín: Místní jména v Čechách 2, Praha 1949
Wirth, Zdeněk a kol.: Umělecké památky Čech, Praha 1957
Krása, Josef: Nástěnné malby v kostele sv. Markéty v Loukově, Umění 8, 1960, s. 25-30
Poche, Emanuel a kol.: Umělecké památky Čech 2, Praha 1978
Kroupa,
Pavel: O gotické architektuře v horním Posázaví, in: Sborník
vlastivědných prací z Podblanicka, 30‑2, Benešov‑Praha, 1990,
s. 128, 131.
Autor: Jan Sommer (JS)
Datum: srpen 1998
Písek
7 km SZ
Písek
Areál
kostela sv. Jakuba
Situace kostelního areálu: Areál kostela se nachází o samotě, 2 km SZ nad vsí, na výrazném návrší. Ve vzdálenosti 30 m jihovýchodně od kostela je na temeni kopce na skalisku situována zvonice. Na jižní straně hřbitova k jihu orientovaná hodnotná barokní hřbitovní kaple, 10 m východně od ní márnice. Celek ohrazen zdí. Terén se prudce svažuje zejména na sever a jih od areálu hřbitova.
Farnost:
Kostel sv. Jakuba
Dispozice stavby: Obdélná loď, klenutá valeně s lunetami; užší mírně protáhlé obdélné presbyterium zaklenuté polem hvězdové hřebínkové klenby; obdélná sakristie na severní straně presbyteria zaklenuta valeně; úzký severní trakt přístavku sakristie zaujímá chodba klenutá segmentovou valenou klenbou a ve východní části schodiště na oratoř v patře nad sakristií; před jižním průčelím lodi mírně obdélná plochostropá předsíň; k západnímu konci jižní stěny lodi přiléhá zhruba obdélný přístavek se schodištěm na kruchtu v lodi.
Vývoj stavby: Loď a zřejmě i presbyterium pozdně románské kolem 1200 nebo z první poloviny 13. stol. Sakristie nejspíše pozdější, snad gotická nebo až barokní. Krov presbyteria 1460ddch. Klenba presbyteria kolem 1500. Klenba lodi patrně z první poloviny 17. století. 1759 přistavěna předsíň a zřízen nový portál lodi. Asi v 18. století zvýšena podlaha presbyteria a vyhloubeny výklenky ve zdivu presbyteria. Snad barokního původu je kruchta v lodi, upravovaná v 19. století. Krov lodi vznikl roku 1868. V 19. století nadstavěna nad sakristií oratoř. Roku 1932 opraven vnitřek kostela (výmalba lodi).
Prvky: Loď: V severní zdi lodi zazděna 3 románská okna; v jižní stěně lodi okna upravovaná asi v pozdní gotice a v první polovině 17. století; na SZ, JZ a JV nároží lodi mohutné opěráky, opěrák též v ose západního průčelí; klenba lodi valená s trojúhelnými lunetami, nesenými pilastry; jižní portál lodi široký obdélný s barokním žulovým ostěním; krov lodi se stojatou stolicí. Presbyterium: Klenba pozdně gotická sklípková; obě V nároží podepřena mohutnými opěráky (jejich vztah ke zdivu není jasný); ve zdech barokní výklenky zaklenuté konchou; barokní portál do sakristie; za oltářem do zdi osazeny raně gotické keramické reliéfní dlaždice (kol 1300); východní štít původní (rom.-got.?), nadezděn kolem roku 1500; západní střešní štít kolem roku 1500; krov hambalkový. Sakristie: Klenba půlkruhová valená (snad gotická nebo barokní); výlevka (lavabo) v severní zdi; severní portál do chodby barokní; východní vstupní portál z 19. století. Oratoř: Plochý strop omítaný na rákos; velké okno do presbyteria s rámem asi z poloviny 19. století; krov stojatá stolice (polovina 19. stol.). Krytina pálená (bobrovky, 1996). Římsy stavby vesměs z 19. století. Krovy t.č. nepřístupné.
Konstrukční materiál: Zdivo
asi převážně lomové, na oratoři asi smíšené. Jižní předsíň ze smíšeného materiálu.
Špalety dodatečných otvorů obezděny cihlami. Z cihel je vyzděno schodiště
na oratoř. Cihlová je klenba presbyteria i lodi. Podlahy z žulových desek
a z cihel. Podlaha presbyteria z šestibokých žulových desek.
Potenciál: Ve zdivu lodi patrně zachovány zbytky původních oken a možná i portál. Ve zdivu presbyteria jsou zazděná okna údajně s hrotitým záklenkem. Není znám vztah opěráků ke zdivu kostela.
Stav a podmínky ochrany: ÚS č. 0-000/0-0, Střecha obnovena (1996). Vnější omítky ve špatném stavu.
Hodnocení:
Kaple sv. Barbory. K jihu orientovaná hodnotná barokní kaple z konce 17. století (rodová pohřební kaple Lobkoviců). Má obdélný půdorys a polygonálně zakončený presbytář. Interiéry jsou zaklenuty valeně s lunetami. V západním průčelí prostý barokní portál se segmentovou supraportou. Materiál: cihly s příměsí kamene. Dobrý stavební stav. (JS)
Zvonice. Na hranolovém zděném omítaném přízemku s půlkruhově zaklenutým vstupem bez ozdob bedněné patro s rámovou konstrukcí. Střecha dlátková. Ve zvonovém patře trojúhelná zvonová stolice pro 3 zvony. Zvonice postavena patrně ve 2. polovině 16. století, v letech 1752 a 1863 opravována, roku 1993 památková rekonstrukce (náhrada plechové krytiny prejzy). Zvonice dříve nesla zvony z let 1553, 1567 a 1610, dnes jen nový zvon z roku 1811. (KK)
Ohradní zeď hřbitova. Cihelná, rytmizována hranolovými pilířky. Podezdívka z novodobého žulového materiálu. Havarijní stav (1998).
Všechny součásti areálu jsou památkově chráněny. (JS)
Literatura a prameny:
Autor: Jan Sommer (JS),
Karel Kuča (KK)
Datum: srpen 1998