Chodovice (okres Jičín)

20. 11. 2001

Exteriér

Loď

Západní průčelí je v půdorysu vyklenuté vpřed. Je pročleněné čtyřmi konstrukčními pilastry, v nichž se ve větší míře objevují cihly. Zřejmě jsou též druhotně použité starší kameny. Pilastry tesané jednoduše oblounem profilované patky. Hlavice jsou jednoduché římsové. Nahoře je stěna ukončena profilovanou římsou, která pokračuje i na podélné stěny lodi. V bočních polích západního průčelí jsou v horní části půlkruhové niky s konchou. Niky jsou rámovany jednoduše profilovaným ostěním s lištou. V patě konchy probíhá římsa, která vystupuje i na líc zdi. Spodní hrana konchy je lemovány profilovanou římsou.

V ose západního průčelí je portál. Portál je v půdorysu vyklenut vpřed podle křivky celého průčelí. Sokly stojek svou výškou odpovídají soklu stěny. Mezi soklem portálu a soklem stěny ovšem je skulina, vyplněná cihlami. To zřejmě souvisí s tím, že portál byl osazován až po provedení hrubé stavby. Ostění je mělce profilované, v rozích tvoří ucha. Nad překladem volně vystupuje ze zdiva kámen (snad by se mohlo jednat o klenák nějakého jiného zamýšleného nebo odstraněného řešení portálu). Vysoký reliéf má podobu renesančně formované hlavy. Kamenické zpracování je velmi jemné. Materiálem je snad jemný a hutný pískovec. Na krku je okruží. Na obličeji je špičatý plnovous a knír. Oči vypadají zavřené. Nos je mírně zahnutý, ostrý. Je možné, že se původně nejednalo o součást architektury, ale např. o detail z náhrobku.

Dveře jsou nejspíše z druhé poloviny 19. století. Dvoukřídlé. Křídla mají rámovou konstrukci.

Nad portálem je kasulové okno. Ve vnější hraně je drážka pro vsazení rámu, ale rám v ní není upevněn. Zdá se, že provedení drážky je jemné, takže by drážka mohla být současná s ostěním a ne dodatečně vysekaná. Otvor je zazděný v rovině vnějšího líce stěny.

V severním poli západního průčelí jsou místy zachovány sporé zbytky starších omítek.

Jižní stěna západně od věže.

Zdivo lodi je hladké, podepřené soklem, který je zřejmě proveden z masivních tesaných bloků, které byly ve východní části zřejmě dodatečně zapuštěny do vysekané prohlubně ve starším zdivu.

Na jihozápadním nároží se ve zdivu vyskytují cihly mezi převažujícími kameny.

Dvě okna mají neprofilované ostění ve vnějším líci zdi. Do vnější hrany ostění byla zřejmě dodatečně vyhloubena pravoúhlá drážka, do níž je zapuštěn dřevěný okenní rám. Soudím, že tyto vnější rámy jsou až z 19. století.

Severní průčelí lodi je hladké. V dolní části je asi do vzdálenosti západního okraje druhého okna od západu od severozápadního nároží sokl z tesaných kamenů. Je možné, že přibližně v místech, kde začíná sokl se nacházelo původní severozápadní nároží kratší lodi.

Rámy v oknech mají profilaci barokního typu, s oblým profilem v ose. Rámy jsou zasazené do drážek ve vnější hraně ostění. Čtvercové tabulky skla jsou velmi nerovné. Jsou zasazeny do olova. Lze proto předpokládat, že okna by mohla pocházet ze závěru 18. století, možná z počátku 19. století. Případné barokní rámy mohly být později opravovány nebo replikovány.

Na rozhraní druhého a třetího pole od západu je přibližně uprostřed stěny představěn náročně formovaný novogotický náhrobek v podobě věžice.

Ve druhém poli od východu je mimo osu okna k východu posunutý zazděný portál. Otvor je obdélný. Pravoúhle profilované ostění je lemované lištou. Nad překladem je ve zdivu vidět cihlový vynášecí pas, který nejspíše navazuje na záklenek vnitřní špalety.

Ve východním poli jsou na hladkém líci zdiva zachovány nějaké zbytky starších omítek. Nelze vyloučit, že by tu mohly být zachovány i omítky z první stavební fáze. Pod východním oknem je místy viditelné cihlové zdivo. Vlevo od okna je ve výšce asi 2 až 2,5 m v koutu u sakristie úsek starší omítky. Pod omítkami se nejeví stopy např. nějakých starších zazděných oken.

Hlavní římsa probíhá kolem stavby a pokračuje i na východní stranu lodi. Na jihovýchodním nároží římsa zabíhá pod střechu presbyteria; je zřejmé, že v době stavby římsy neležela na střeše presbyteria krytina v nynější úrovni.

Východní část jižní stěny lodi. Kasulové okno jako v severní stěně lodi. V okolí okna se nejeví stopy nějakého staršího okna; pokud tu bylo, zřejmě bylo při zřizování nynějšího otvoru zcela vybouráno. Z hlediska rytmu otvorů je třeba počítat s tím, že zde otvor dříve byl. Zdivo v okolí okna je dosti rozvolněné, snad renesančního původu. Vazbu s východní stěnou věže není možné rozpoznat.

Presbyterium.

Severovýchodní stěna. V koutu u východní stěny sakristie je viditelné, že za zdivo sakristie probíhá starší omítka presbyteria.

Kasulové okno. Ostění ve vnějším líci zdi. Ve vnější hraně ostění je drážka pro vsazené okenního rámu. Zasklení je však upevněno do vnitřní plochy ostění, takže drážka je volná (???). Zasklení je vyztuženo roštem z kovaných pásků, vsazených do ostění. Zasklení vsazené do olova. Jednoduché geometrické ornamenty zřejmě ovlivněné secesí, snad brzy po roce 1900.

Nároží presbyteria jsou z hrubě přisekaných lomových kamenů. Asi ve výšce 2,5 m je v severovýchodním nároží nějaká prohlubeň, vyplněná cihlami; důvod není jasný.

Ve východní stěně je zazděné obdélné okno se segmentovým záklenkem. Záklenek je převýšenější, než u okna v jižní stěně lodi (v 1. patře věže). Hrany otvoru jsou mírně zešikmené, takže se zdá, že okno mělo na vnější straně mírně rozevřenou špaletu. Hrana otvoru je vyzděná z lomových kamenů s příměsí cihel. V okolí okna jsou zbytky starších omítek, překryté novodobou (stříkanou?) omítkou. V úrovni nadezdívky koruny zdiva je líc mírně vykloněný směrem ven. Zakřivení líce je dost výrazné, takže se zdá, že tu byla vytvořena výrazně vystupující fabionová římsa. Obdobné nepravidelnosti jsou i na západním konci jižní stěny presbyteria u východní stěny lodi.

V jihovýchodní stěně presbyteria je kasulové okno. Jeho ostění je převážně překryto novodobou omítkou. Zasklení s kovovým rámem je obdobné okno ve severovýchodní stěně presbyteria.

Zdivo jihovýchodní stěny je převážně lomové, s příměsí cihel.

Věž

Dveře ve vstupu jsou snad z první poloviny 19. století, možná z doby kolem roku 1800. Ostění je zřejmě raně barokního původu. Rozlomený fronton. Supraporta při vkládání porušila starší kordonovou římsu.

Zdi věže jsou pokryté značně porušenou omítkou. Vnější líce zdí dvakrát mírně ustupují v místě říms. Spodní římsa je zřejmě kamenná, zespodu vyžlabená. Římsa by mohla být pozdně gotická nebo gotizující renesanční.

V jižní stěně věže je u jihozápadního nároží vsazen znakový renesanční náhrobek (zřejmě je datovaný nápisem).

Vstup do horní části věže ne západní straně v koutu u věže do patra. Je přístupný po vnějším schodišti. Vstup protíná vnější patrovou římsu. Průchod má na vnější straně segmentem překlenutý segmentový výklenek. V bocích výklenku jsou stopy narušení, které zřejmě svědčí, že tu původně bylo ostění vsazené ve vnější hraně špalety. Pozdněji bylo osazeno nynější ostění ve vnitřním líci zdi (snad s užitím dílů staršího ostění; přesun mohl souviset s výstavbou nynějšího schodiště, které zčásti zasahuje do spodní plochy špalety. Ostění je překlenuté nízkým segmentem; nejspíše pochází z 19. století. Jako práh je použitý prvek plochého tvaru, po stranách vymezený lištami; mezi lištami původně byl nějaký profil, který zřejmě byl dodatečně odsekán.

Horní část severní stěny je viditelná z podkroví lodi. Nad úrovní vstupu vyčnívá asi v západní čtvrtině šířky stěny ze zdiva nepravidelně zvětralý kámen, snad zbytek nějaké konzoly. Zdá se, že na něm jsou zbytky nějakého kamenického opracování, ale původní tvar nelze určit. Původní funkce prvku je nejasná. V sousedství tohoto vystupujícího kameny nejsou patrné žádné další obdobné prvky, které by např. svědčily o tom, že zde ze zdiva vystupovala řada konzol.

Okna v 1. patře věže jsou obezděná cihlami.

V horní části věže jsem na jihovýchodním nároží pozoroval stopy ryté podkresby malovaného kvádrování. Zjevně se tam střídaly krátké a dlouhé kvádry. Nároží horní části věže jsou opatřena maltovými lisenami, zřejmě pocházejícími z některé barokní přestavby.

Horní římsa zřejmě dělí druhé patro. Profil je zřejmě jen maltový. Probíhá těsně pod oknem 2. patra v jižní stěně. Tato římsa je zřejmě jen dodatečně přilepená. Polohou tato římsa přibližně navazuje na hlavní římsu lodi, avšak má podstatně jednodušší a drobnější profilaci.

Schodiště na věž je vložené do koutu mezi západní stěnou věže a jižní stěnou lodi. Má kamenné stupně. Zábradlí je vyzděné převážně z lomového kamene, s příměsí cihel. Koruna zábradlí je sestavená z tesaných dílů. Tvary svědčí pro vznik v pozdním 18. století nebo v 19. století.

Stříška je zcela jednoduchá, pultová, nesená dvěma trámovými krokvemi, prostě opřenými o západní stěnu věže.

Sakristie.

Západní stěna. Půlkruhem zaklenutý portál s tesaným pískovcovým ostěním. Hrana ostění je okosená. Okosení dole končí listovitým útvarem, který vzdáleně připomíná pozdně románské drápky.

Dveře jsou jednokřídlé, jednoduché, nejspíše z druhé poloviny 19. století.

Na severní stěně sakristie jsou zachovány zbytky starších omítek. Zdivo je rozpukané. Ve východní části je drobné okénko s neprofilovanou hranou tesaného pískovcového ostění. Ostění je vysekané z jednoho kusu kamene. Kolem ostění jsou cihly, takže není možné zjistit, je-li okénko současné se stavbou a bylo jen nově obezděno cihlami, nebo jestli se jedná o dodatečný doplněk.

Před korunou zdi probíhá vodorovný trám. Je zřejmé, že původní krokve ležely na tomto trámu. Nahoře byly zapuštěny do dlabu v horní ploše trámu (viditelné z podkroví). V těchto místech jsou také do trámu shora zapuštěné kolíky, které zřejmě fixovaly krokve. Západní krokev byla u západního nároží. Pod trámem jsou viditelné konce vodorovných vazných trámů. Do konců těchto vazných trámů jsou zespodu začepované krakorečky (zachovány jsou tři). Zajištěné jsou ve vazných trámech kolíky zaraženými ze strany. Tyto konzolky jsou tvarované zvlněným podsekáváním. Východní konzolka je navíc opatřena plochým špicovitým ozdobným útvarem. Nelze předpokládat, že by krakorečky měly mít statický účinek z hlediska stability zdiva, neboť druhé konce vazných trámů nejsou nijak zajištěny ve severní zdi presbyteria. Krakorečky tedy spíše měly sloužit jako opora krátkých přesahujících konců vazných trámů, na nichž spočívá římsový trám, do něhož byly zakotveny krokve, které nepochybně přes trám přesahovaly. U severozápadního nároží je patrný jeden otisk kokve. Další je mezi dvěma vaznými trámy asi v polovině, mírně k západu. Další stopa krokve je za druhým vazným trámem od západu. Sedla v horní straně římsového trámu a kolíky neodpovídají rytmu nynějších krokví. Vodorovná vazba je tedy s největší pravděpodobností zbytkem prvotního krovu. Krakorečky zřejmě odpovídají stopám po zmizelých obdobných útvarech na severní straně presbyteria.

Severovýchodní nároží sakristie je zděno z velkých kamenů, ale ne z kvádrů. Mezi kameny jsou i cihly.

Východní stěna sakristie je převážně pokrytá omítkou. Přibližně čtvercové okno s ostěním ve vnějším líci zdi. Dřevěný rám je vsazen do drážky ve vnější hraně ostění; jeho řešení svědčí pro dobu kolem roku 1900. Pravoúhlý profil ostění je rámován lištou (je ostění tesané???). Kolem ostění je viditelná převážně cihlová vyzdívka; cihly jsou většinou olamované, což zřejmě svědčí o dodatečném vsazení ostění do vylámaného otvoru ve starším zdivu.

Oratoř.

Zřejmě je dodatečně přistavěná, ale zatím jsem nenašel spolehlivý doklad tohoto postupu.

Střecha je pultová, opřená o jižní stěnu presbyteria.

Východní stěna je lomového zdiva s příměsí cihel. Kolem okna jsou cihly. Okno je obdélné na ležato se segmentovým záklenkem. Kamenné ostění je lemované lištou. Ve vnější hraně je drážka, do které je vsazený eklektický rámeček. Je možné, že i barokizující rámeček je až z konce 19. století.

V jižní stěně je tvarově neobvyklé neobyčejně široké nízké obdélné okno, nejspíše z 19. století. Pod oknem je tenká cihlová vyzdívka; není jasné, zda se jedná o tenký parapet, nebo o dodatečnou vyzdívku dříve většího otvoru. Vpravo od otvoru je náběh cihlového segmentového záklenku drobnějšího otvoru.

Jižní stěna je vykloněná směrem ven zřejmě v důsledku zatížení klenbou. U jihozápadního nároží je zdivo zesíleno mohutným blokem zdiva z kamene, ale pokrytým omítkou.

V západní stěně je portál s kamenným ostěním rámovaným lištou. Dveře jednokřídlé. Vnější vrstva ze šikmo kladených prken. Soudím, že dveře mohou být z doby před polovinou 19. století. U jihozápadního nároží je zbytek starší omítky s rytým kvádrováním.

Interiér

Presbyterium

Půdorys je mírně protáhlý, na východě s trojbokým zakončením.

Klenba je bez žeber, je rozdělená do dvou polí. Západní pole je mírně příčně obdélné, zaklenuté křížovou nepřevýšenou klenbou. V lichoběžníkovém závěrovém poli je nepravidelná klenba, tvořená pronikem trojice lunet rozdílného tvaru.

V šikmých stěnách závěru jsou kasulová okna. Vnitřní špalety jsou hluboké, jen mírně rozevřené, důsledně opakují tvar kasulového okna.

Na jižní straně presbyteria je vysoko položené obdélné okno se segmentovým záklenkem; vnitřní špaleta má stejný tvar. Okno je umístěné vysoko v důsledku toho, že k jižní stěně presbyteria je na vnějšku přestavěna oratoř.

Oratoř se do presbyteria otvírá mírně stlačeně zaklenutým otvorem s kamenným ostěním. Tvar otvoru připomíná krámská okna, protože je opatřen zděným parapetem s kamennou obrubou, zaujímajícím větší východní část otvoru. U západního okraje otvoru byla dvířka, která nejspíše napodobovala tvarování kamenného zábradlí. Pravoúhle profilované ostění je na čelní straně členěno mělkými ústupky. Pod ostěním a v zábradlí jsou vysoké soklové pilířky členěné poli s projmutými rohy.

Podlaha presbyteria je z diagonálně kladených čtvercových dlaždic černé, zelené a žluté barvy (beton, šamot? – asi kolem 1900).

V jižní stěně presbyteria u triumfálního oblouku je zazděný velmi kvalitní reliéfní renesanční náhrobek asi ze 16. století (zřejmě je datovaný, ale je zčásti zakrytý).

Klenba presbyteria na západní straně končí prostou hranou, protože triumfální oblouk je vyšší. Tomu odpovídá i situace na rubu, která svědčí o tom, že při stavbě nynějšího triumfálního oblouku byla západní část klenby zbořena a byla nově dozděná.

Triumfální oblouk je podobně jako ostatní pasy v lodi zděn ze směsi cihel a kamene. Část kamenů jsou zjevně druhotně použité opracované kusy, místy i se zbytky omítek a nátěrů.

Oratoř.

V severní stěně je otvor do presbyteria v mírně rozevřené špaletě, zaklenuté stlačeným obloukem sledujícím tvar otvoru.

Klenba v oratoři je křížová, nepřevýšená, na západní a východní straně s odsazenými patkami. Klenba má zhruba půlkruhový tvar.

Podlaha je prkenná.

V západní stěně sakristie je obdélný portál s kamenným ostěním. Vnitřní špaleta je výrazně rozevřená, zaklenutá segmentem.

V jižní stěně sakristie je široké a velmi nízké okno s extrémně dlouhým rovným kamenným překladem. V ostění je vložená provlékaná kovaná mříž, jejíž svislé pruty zřejmě nesou překlad otvoru. Vnitřní špaleta je mírně rozevřená, zaklenutá nízkým segmentem. V porušené omítce na segmentu jsou v konstrukci překladu viditelné trámy.

Pod oknem je na zadní straně výklenku široká nápisová deska, zřejmě litinová. V nápisu je uveden letopočet 1722[?, snad spíše 1822].

U východní stěny stojí historizující skříň, snad z konce 19. století.

Oltář v presbyteriu je barokní, dřevěný, nemá zděný podstavec. Na severní straně presbyteria je obdélný portál s ostěním pravoúhlého profilu, lemovaného lištou. Na straně severního sakristie je nepravidelná špaleta, zaklenutá segmentem. Těsně za ostěním portálu jsou v bocích špalety viditelné trámky, což zřejmě znamená, že portál měl jiného předchůdce. S největší pravděpodobností zde byl původně osazen portálek s půlkruhovým záklenkem, nyní vsazený do vstupu v západní stěně sakristie.

Ve sakristii je valená klenba půlkruhového profilu.

Ve východní stěně sakristie je velké obdélné okno s vnitřní špaletou překlenutou segmentem. Východní stěna je zjevně severním směrem odkloněná k východu, takže půdorys sakristie není pravoúhlý. Okno je zajištěno provlékanou mříží. Ostění nejspíše pochází z 18. století. Křídla se zavírají vrtulkami, takže by mohla pocházet ještě z 18. století nebo z počátku 19. století.

Ve východní části severní stěny je drobné okénko s ostěním ve vnějším líci zdi. Pískovcové ostění je snad původní, ale je obezděné cihlami, takže patrně bylo nově osazené. Vnitřní rozevřená špaleta je překlenutá nízkým segmentem. Záklenek je zřejmě současný s klenbou, do níž zasahuje.

V jihozápadním koutu je na jižní stěně větší luneta, rovněž zasahující do klenby. O současnosti lunety s klenbou svědčí prohlídka klenby z rubu. Hrana lunety je ve vrcholu vytažená do hřebínku; z vrcholu vybíhá krátký hřebínek směrem vzhůru. Na západní straně luneta koresponduje s bokem špalety portálu, kdežto na východní straně je vstup širší. To znamená, že původní vstup byl užší a že byl východním směrem dodatečně rozšířený.

Loď

V lodi je valená klenba na přízedních pilířích. Mohutné přízední pilíře jsou obohaceny přiložením mělkých pilastrů. Pilíře jsou ukončeny barokně profilovanými římsami. Valená klenba je na líci dělená jen mělkými pasy (jen v omítce?). Na rubu klenby jsou ve stejných místech výrazné konstrukční pasy. Mezi přízedními pilíři jsou podél zdí vyklenuty mohutné půlkruhové pasy. Nad těmito oblouky jsou v hlavní klenbě lunety, které nedosahují k vrcholu klenby. Klenba je tenká cihlová, pasy jsou na rubu vyzděné z mohutné konstrukce z kamenů a cihel.

Loď je pilíři rozdělená do čtyř polí. V západním poli je kruchta klasicistně barokních tvarů. Je nesená dvěma válcovými sloupky. Sloupky mají vysoké hranolové sokly s patkou a nahoře mají hlavici s volutami. Čelní strana kruchty se v půdorysu zakřivuje. Poprseň je omítnutá, ale nejspíše je dřevěná.

V západní stěně je pod kruchtou vstupní portál.

V jižní stěně je vstup z podvěží ve druhém poli od východu. Průchod má tvar prosté půlkruhově vyklenuté arkády. Je pravděpodobné, že v těchto místech byl portál již dříve, jelikož před něj byla přistavěná věž.

Okna jsou kasulová. Vnitřní špalety opakují členitý tvar oken. Ostění jsou ve vnějším líci zdi.

Věž

Podvěží ke zaklenuté křížově s hranami mírně vytaženými do hřebínků. Klenba je cihlová.

V severní stěně podvěží je průchod do lodi, mírně posunutý z osy k západu.

V bočních stěnách jsou sedací výklenky, zaklenuté segmentem, mírně rozevřené. Ve východním výklenku je dodatečná vyzdívka, v níž je vytvořená nika z hrubých kamenů (nika je zřejmě určená pro nějakou sochu).

V jižní stěně je vstupní portál s mírně rozevřenou špaletou, zaklenutou plochým segmentem z cihel.

Ostění jižního portálu je ve vnějším líci zdi. Má celkem bohatou profilaci. Zdá se, že sloh portálu je raně barokní, snad kolem poloviny 17. století (nemůže být starší?; z doby Valdštejnovy?). V zásadě je možné, že jde i o pozdější historismus, ale není to příliš pravděpodobné. Dveře jsou zřejmě pozdější, snad z konce 18. století nebo až z 19. století.

1. patro.

Na severní straně je v jižní stěně lodi viditelné okno lodi z doby před přístavbou věže. Otvor je značně široký. Hrana je mírně zkosená, což zřejmě svědčí o tom, že otvor byl opatřený vnější rozevřenou špaletou. Záklenek je nízký segmentový. Tvar vlastního otvoru by bylo možné zjistit jen vyjmutím zazdívky.

V západní stěně je vstupní otvor. V ostění jsou prohlubně po pantech. Jižně od vstupu je segmentem překlenutá nika zazděného okénka. Nika je vyplněná zazdívkou.

V jižní stěně je taková nika zachovaná. Je prizmatická. Nika je překlenutá cihlovým segmentem. Ve vnějším líci zdi je v nice okenní otvor s kamenným ostěním. Okenní otvor je vložen ve spodní části výklenku. Má obdélný tvar na ležato. Nad jeho překladem je tenká vyzdívka z cihel.

Ve východní stěně je stejný otvor, který ovšem není zazděný. Také zde je ostění vsazené do spodní části niky. V hraně záklenku jsou cihly (7/13/27). Tvary cihel nejsou zcela pravidelné. Není jasné, zda poloha otvorů v dolní části niky odpovídá původnímu řešení.

Stropní trámy (4) severojižního směru jsou vsazené do cihlových vyzdívek, jejichž vztah k okolnímu zdivu není zcela jasný.

Do 2. patra vede žebříkové schodiště při východní stěně.

2., 3. patro.

Vnitřní líce stěny jsou prakticky souvisle omítnuté. Je pravděpodobné, že původně prostora neměla okna. Případně mohlo být okénko v jižní stěně, v níž je dnes velký okenní otvor. Otvor je oválný na výšku. Nepravidelně tvarovaná vnitřní špaleta opakuje tvar otvoru.

Stropní trámy (4) západovýchodního směru. Na trámech zřejmě spočívá zvonová stolice, na níž visí jeden pozdně gotický zvon. Ve třech stěnách 3. patra jsou velká okna s mírně rozevřenou vnitřní špaletou, překlenutou stlačeným obloukem. Neprofilovaná okenní ostění jsou vsazená do vnějšího líce zdiva. Otvory s půlkruhovým záklenkem. Je možné, že okna jsou goticko‑renesančního původu.

Zvonová stolice snad je barokní.

V západní části je 3. patra je žebřík do barokního krovu. Žebřík je z jediného trámu s vyvrtanými otvory, do nichž jsou vsunuty kolíky, vyčnívající na obou stranách.

Na severní straně 2. patra je průchod do podkroví lodi. Stěny průchodu jsou nepravidelné, zřejmě prodělávaly úpravy. Záklenek je segmentový. Ve vnějším líci zdi je vsazená tesařská zárubeň. Nad ní je ve zdivu dlouhý tesaný překlad.

Podkroví lodi.

Nad klenbou je viditelné zdivo lodi, které je převážně z lomového kamene, s příměsí druhotně použitých opracovaných kamenů, zčásti zřejmě i tvarových a zdobených. Tyto kameny jsou vkládány i do rubových pasů klenby lodi. Klenba je cihlová (cihly jsou dosti nepravidelné, lze naměřit např. 6-6,5//22).

Krov lodi má ležatou stolici. Vazné trámy plných vazeb jsou spojeny výměnami, k nimž jsou kotvena krátčata mezilehlých vazeb. Konce vazných trámů a krátčat leží na pozednicích a shora jsou na nich položeny spodní vaznice stolic lichoběžníkového průřezu. Jelikož je střecha na západě valbová, obíhá spodní vaznice i na této straně. Sloupy stolic jsou těsně přiloženy ke krokvím. Rozpěry sloupů jsou těsně pod hambalkovými trámy. Střední vaznice stolic. Horní vaznice stolic má zřejmě také lichoběžníkový průřez. Mezilehlé vazby jsou vždy dvě. Krokve jsou spojeny hambalkovými trámy, osazené na horní vaznice stolic. V plných vazbách stojí na hambalkovém trámu uprostřed sloup. Tyto sloupy jsou nahoře podélně zavětrovány pásky k vrcholové vaznici. (Těsně pod krokvemi ještě probíhají nějaké spojky, ale teď nevím přesně, co to znamená.) Číslování je provedeno římskými číslicemi. Spoje jsou upevněny dřevěnými kolíky. Příznačná a vcelku vyspělá konstrukce 18. století. Sloupky nad vaznými trámy lze interpretovat jako určitý archaický prvek (srov. krovy na Písecku). Na východní straně je krov uprostřed nepravidelně zakončený.

Podkroví presbyteria

Presbyterium je nižší než loď. Koruna zdiva je značně níž. Klenba lodi vysoko vystupuje nad klenbu presbyteria. Nepravidelný rub zdiva pasu, který nahradil původní triumfální oblouk.

Krov spočívá na zdivu. Zřejmě není použita pozednice. Vazné trámy jsou položené na zdivu a konce jsou obezděné. Na nich stojí krokve. Všechny vazby jsou shodné (5 vazeb). Na východní pátou vazbu jsou napojeny krokve východního jehlancovitého zakončení střechy. Krokve všech vazeb jsou spojené jen hambalkovými trámy. Číslování na severní straně římskými číslicemi, na jižní “řetízkem” trojúhelníkových záseků. Konce vazných trámů jsou obezděné do nadezdívky, která byla zjevně dodatečně nasazená na korunu staršího zdiva. V průběhu nynější opravy bude tato okolnost znejasněna, protože na vnitřní stranu zdiva se provádí železobetonový věnec.

Klenba presbyteria je cihlová. Cihly jsou velmi nepravidelné (7,5-8//23-25). Jsou kladené délkou po ploše klenby (tloušťka klenby na půl cihly).

Na západní straně nad klenbu presbyteria vystupuje vrchol novějšího triumfálního oblouku a klenby lodi.

Podkroví sakristie.

Sakristie je připojená na spáru k severovýchodnímu nároží lodi a k severoseverovýchodnímu nároží presbyteria. Dodatečné přiložení sakristie k severoseverovýchodnímu nároží presbyteria přes omítku je možné sledovat i na exteriéru.

Zdivo sakristie je převážně z velkých lomových kamenů. Zřejmě ze shodného zdiva je i východní štít pultové střechy sakristie.

Na jižní straně je patrné, že před přístavbou sakristie bylo zdivo presbyteria omítnuté od výšky asi 1 m nad klenbou sakristie směrem vzhůru ke koruně zdiva. Omítka je opatřená nátěrem. Zdá se, že omítka byla provedena jako dokončovací úprava zednických prací, přitom však se zřejmě již počítalo s přístavbou sakristie, která nejspíše následovala bez odkladu. Sakristie zřejmě původně měla málo strmou pultovou střechu, nad níž byl poměrně vysoký úsek omítnutého zdiva presbyteria. O tom svědčí i to, že pod korunou zdiva je viditelná původní horní hrana zdiva a zakončení omítnuté plochy líce. Na omítce jsou pod původní korunou viditelné otisky dřevěných krakorců, které se zevně opíraly o zdivo zřejmě pod přesahy starších vazných trámů zaniklého staršího krovu presbyteria. Po nasazení nového krovu a provedení nadezdívky zůstaly na omítce jen otisky krakorců. Z rytmu krakorců plyne, že na stejnou délku bylo původně o jednu vazbu méně. Nadezdívka není omítnutá, protože v době jejího provedení se již počítalo s napojením pultové střechy sakristie na střechu presbyteria. V nadezdívce je několik druhotně použitých tvarových kamenů. Zdá se, že jeden poškozený prvek by mohl být fragmentem obloučkového vlysu. Na líci tohoto kamene zřejmě není obvyklý tvar románského vlysu s ustoupením líce, ale zdá se, že tvar obloučku je tvořen jen na hladkém líci oblou lištou. Je tedy možné uvažovat o pozdně románském původu, ale – snad spíše – také o renesančním. Další kameny jsou značně poškozené, takže je není možné posoudit.

Loď není v podkroví sakristie omítnutá. Před přístavbou sakristie tedy bylo omítnuto presbyterium, kdežto loď zřejmě zůstala bez omítky. Přesto jsem zjistil, že zdivo lodi a presbyteria je provázané.

Na severní straně ve zdivu nad triumfálním obloukem je v nadezdívce z doby přestavby lodi několik dalších dekorativních kamenných prvků. Jeden detail zřejmě je zbytkem kamenného (náhrobního?) kříže. Stáří je nejasné – renesanční?, pozdější?

Do jihovýchodního koutu podkroví sakristie zasahuje profilovaná trámová římsa presbyteria (běžný barokní oblý a vyžlabený profil). Římsa je tu nepravidelně zakončená. Je o ni podepřena konstrukce krovu pultové střechy sakristie. Nepravidelné zakončení římsy svědčí o tom, že v době výstavby krovu presbyteria se již počítalo se spojením s pultovou střechou sakristie.

Krov presbyteria a sakristie na sebe původně nenavazovaly. Záhy po přístavbě sakristie (časový odstup není jasný) byl krov s dřevěnými konzolkami z presbyteria odstraněný. Na to byl postaven nynější krov presbyteria. Vazné trámy tohoto krovu přesahují asi do vzdálenosti 1 m před líc severní stěny presbyteria. Nad těmito přesahy jsou na krokve presbyteria nasazené námětky, které zjevně nesou staré dlaby; je velmi pravděpodobné, že jde o trámy ze starého krovu. Na čela těchto vazných trámů jsou z čela přibité krokve pultové střechy sakristie. Těchto krokví je 6.

Krokve pultové střechy sakristie jsou na severní zdi podepřené na vodorovném trámu, který je připevněný na vazných trámech, které jsou na jižní straně zřejmě jen volně položené v prohlubních ve zdivu presbyteria. Tyto vazné trámy jsou ještě spojeny podélnou vaznicí, která je k vazným trámům shora připlátovaná a přikolíkovaná. Východní vazný trám je zapuštěn ve zdivu štítu. Západní štít je nízký kamenný s cihlovou nadezdívkou. Vazné trámy jsou jen 4. Oba krajní jsou obezděné ve štítech. Na tyto vazné trámy je shora připlátovaný a přikolíkovaný trám, do jisté míry plnící i funkci římsy, jelikož probíhá již před vnějším lícem severní zdi. K těmto vazným trámům jsou zespodu začepované a přikolíkované trámkové krakorečky, které se velmi pravděpodobně shodují s krakorečky, které byly na severní straně presbyteria. To by tedy mělo znamenat, že vazné trámy a římsa s krakorečky by měly být pozůstatkem prvotní střechy sakristie. V římsovém trámku jsou shora dlaby, do nichž zřejmě byly zapuštěna sedla původních krokví. Nynější krokve sakristie korespondují s krokvemi presbyteria, na jehož krov navazují. Zjevně jsou však krokve sakristie zhotoveny z trámů různého původu. Západní krokev má opuštěný dlab. Druhá krokev od západu má také opuštěný dlab. Třetí krokev má ve spodní straně vyčnívající kolíky v pravidelných rozestupech. Kolíky jsou mírně šikmo (stomečkovitě). Je možné, že se jedná o zbytek jednoduchého žebříku (jaký je dosud ve 3. patře věže). Další trám je podle průřezu nejspíše původně vaznicí pětibokého průřezu (mohlo by se původně jednat o vaznici z ležaté stolice). Východní trám nevykazuje žádnou anomálii. Druhý trám od východu má opuštěný dlab.

Severovýchodní nároží lodi je vyzděné jen z pravidelněji kladených rozměrnějších kamenů, nikoliv z kvádrů.

Cihly v klenbě sakristie (6,5-7//24,5-25).

V době průzkumu probíhala celkem šetrně prováděná tesařská oprava, při níž byly poškozené části trámů protézovány. Odřezané kusy trámů byly bohužel odstraněny ze staveniště, takže je nebylo možné využít k pokusu o dendrochronologickou dataci.

Poznámky ke stavebnímu vývoji.

Prozatím jako nejstarší dochované části stavby se jeví presbyterium, východní stěna lodi a podélné stěny lodi z větší části. Přesnou polohu původních západních nároží lodi zatím není možné stanovit, neboť při prodlužování byla původní západní stěna zřejmě zbořena i s nárožími. Lze předpokládat, že poloha nároží bude zjištěna při případném výkopu drenážních kanálů zejména před severní stěnou lodi. Při rekonstrukci podlahy by mohla být zjištěno základové zdivo západní stěny, případně i nízký úsek nadzemního zdiva.

Zřejmě těsně po dokončení této stavby byla k severní straně presbyteria připojena sakristie. Úprava severní strany presbyteria svědčí o tom, že se s přístavbou sakristie od počátku počítalo.

Součástí prvotního architektonického vybavení stavby zřejmě je portál, který je v současné době osazen v západní stěně sakristie. Soudím, že byl původně umístěn v severní stěně presbyteria a vedl do sakristie. O tom, že nynější portál v severní stěně presbyteria neodpovídá původní situaci svědčí to, že nynější špaleta portálu je širší, než příslušná luneta v klenbě sakristie. Portálek v západní stěně sakristie nepochybně původně nebyl umístěn. Vnější vstupy do sakristií prakticky nevznikaly před 18. stoletím. Vnější vstup do sakristie v gotice či v renesanci mi zatím není známý. Tam, kde jsou osazeny ve vnějším vstupu sakristie gotické portály, je třeba vždy počítat s tím, že se jedná o vstup z jiného místa stavby. Nejčastěji se jedná o původní vstup do sakristie z presbyteria, který se při např. při barokní rekonstrukci hodilo vyjmout a nahradit slohově pokročilejším (dokonce lze říci, že tento postup byl používán velmi často).

Kostel byl opatřen krovem. Z krovu se zachovaly otisky konzol na severní straně presbyteria. Vzhledem k tomu, že se relikty obdobně řešeného krovu zachovaly na severní stěně sakristie, můžeme do jisté míry krov z typologického hlediska hodnotit. Na sakristii přesahují vazné trámy před líc severní stěny sakristie. Pod přesahující konce vazných trámů jsou připojeny dřevěné krakorečky, které vyztužují konce vazných trámů. To je důležité proto, že na vazné trámy je shora položen římsový trám, který nahrazoval pozednici. V horní ploše tohoto trámu byly vyhloubeny drobné prohlubně, do nichž zapadly ozuby, které byly nepochybně vytvořeny na krokvích, které bohužel zanikly. Krokve byly k římsovému trámu shora připojeny šikmo zapuštěnými kolíky, kterých se na sakristii několik zachovalo. Původní střecha sakristie zřejmě měla nižší sklon než nynější střecha, která je napojena na severní plochu novější sedlové střechy presbyteria.

Na presbyteriu svědčí o původní existenci obdobně řešeného krovu jedině otisky po krakorečcích na omítce pod původní korunou zdiva.

Konstrukce krovu takto doložená je zajímavá tím, že postrádala pozednice. Vazné trámy byly položeny na zdivu. Jejich konce byly zespodu zajištěny zapuštěním krakorečků. Na tyto přesahující konce byl osazen římsový trámek, na němž byly sedlány krokve. Toto řešení je zajímavé tím, že se liší od běžného systému, u něhož vazné trámy leží na pozednici a krokve jsou buď shora čepovány na konce vazných trámů, nebo jsou do nich zapuštěny shora a přesah střechy tvoří námětky (které jsou pak připojeny k čelům vazných trámů). Použitý systém se liší i od krovů s profilovanými dřevěnými římsami, jaké jsou běžné od raného baroka, velké oblibě se těšily kolem roku 1700 a vcelku běžně se používaly ještě do první poloviny 19. století. Pro tyto krovy je typické, že mají pozednice, na nichž leží vazné trámy (případně v mezilehlých vazbách krátčata), které mají na koncích čepy, na něž je zvenku nasunuta římsa.

Pokud tedy uvažuji o důvodech spíše méně obvyklého řešení krovu, pokouším se zjistit, jakého původu mohl zvolený typ krovu být. Zdá se mi, že by typ krovu mohl souviset s tím, že v širším okolí byly již ve středověku celkem běžné dřevěné kostely. Římsový trám totiž může původně být náhradou za pozednici, kterou právě u roubených kostelů nebylo možné na korunu stěny nasadit.

Datace prvotní podoby nynějšího kostela může činit určité problémy. Jediným slohově zařaditelným prvkem je portálek v západní stěně sakristie, avšak ten zřejmě není osazený na původním místě, takže nemáme jistotu, že tvořil původní součást severní stěny presbyteria. Jak jsem však uváděl, považuji původní umístění portálku v severní stěně presbyteria za nejvíce pravděpodobné. Na první pohled se portálek jeví jako pozdně románský. Tomu by nasvědčoval zvláštní palmetový ornament, tvořící výběh okosené hrany ostění nad pravoúhlým soklem. Z jiných podobných případů však lze uvádět i paralely pozdně gotické či goticko-renesanční. Lze tedy s jistou dávkou pravděpodobnosti z hlediska slohového portálek zařadit k příkladům tzv. románské renesance. Toto hodnocení ovšem pronáším s jistou rezervou, jelikož ostění jeví jen malé známky eroze, a navíc tu musíme počítat s možností výskytu různorodých výtvorů, jež vznikaly jako slohové napodobeniny ve sféře vlivu hořické kamenické školy.

Zdá se problematické spojovat se stejnou slohovou etapou to, co zatím bylo možné zjistit o formě oken prvotní fáze presbyteria i lodi. Okna byla obdélná, zejména v lodi také velmi široká a zaklenutá velmi nízkým segmentovým obloukem. Okno ve východní stěně presbyteria má záklenek vyšší, ale rovněž segmentový. Okna měla na vnější straně rozevřenou špaletu. Lze tedy předpokládat, že podobnou špaletu měla i na vnitřní straně. Ostění tedy zřejmě je asi v polovině tloušťky zdiva, kde by mohlo být sondou prozkoumáno. Je pravděpodobné, že vlastní otvor okna má též segmentový záklenek. Taková okna se v kostelech objevují teprve těsně před koncem 16. století, spíše v 17. století. To by znamenalo, že okna jsou mladší, než portál v západní stěně presbyteria.

Určité podklady pro stanovení stáří krovu by mohla poskytnout dendrochronologická analýza reliktů krovu sakristie. Je ovšem pravdou , že zachované trámy jsou celkem subtilní, takže je možné, že zejména vrtané vzorky by mohly poskytnout jen velmi nejisté výsledky.

Je tedy zřejmé, že nejistého je zatím více než dost.

K přestavbě krovu nejspíše došlo ještě v první polovině 17. století, snad v souvislosti s poškozením stavby v průběhu třicetileté války. Je možné, že prvotní krov zchátral vlivem zanedbávání údržby.

Odhad stáří krovu ovšem vyplývá jen ze zběžného hodnocení neobvykle jednoduché konstrukce krovu. Spíše vycházím z nejistého předpokladu, že prvotní krov byl renesanční a že mohl ve funkci minimálně několik desítek let vydržet. Jako slohově jen omezeně hodnotitelný prvek lze posoudit trámovou profilovanou římsu presbyteria, kterou snad lze charakterizovat jako raně barokní (zřejmě ne jako renesanční). Také v případě tohoto krovu by vzhledem k jeho skutečně neobyčejné jednoduchosti byla dendrochronologická analýza velmi prospěšná. Předběžně a čistě hypoteticky řadím nynější krov presbyteria do doby před polovinou 17. století.

Není mi jasné, s jakým zpožděním byla připojena věž. Na exteriéru je věž opatřena pozdně goticky profilovanou římsou. Celkem rozměrná okna 1. patra věže by mohla nasvědčovat výstavbě v pozdně renesančním období. Ale také tato okna jsou svým umístěním v okenních výklencích celkem neobvyklá, takže je obtížné najít pro ně bezprostřední srovnání. Pracovně tedy zatím soudím, že věž byla vystavěna kolem roku 1600. O možném odstupu od výstavby lodi by mohla svědčit absence souvislejších ploch omítky na jižní stěně lodi v interiéru 1. patra věže; ale ani to není spolehlivé odlišení. Z hlediska datování věže (i navrženého opoždění oproti výstavbě lodi) se jeví problematické i datování zvonu nápisem (1494). Druhý zvon je datován 1550. V zásadě je možné, že starší zvon zprvu visel ve zvonici, stojící samostatně v areálu hřbitova. (Nesprávný je údaj na EL ÚS o tom, že věž byla přistavěna až v souvislosti s prodloužením lodi.)

Prvotní výstavba nynějšího presbyteria a lodi mohla časově souviset se vznikem kvalitních renesančních náhrobků, osazených nyní v interiéru kostela a v jižní stěně věže. Nečetl jsem pravděpodobně datované nápisy na náhrobcích (podle soupisu mají letopočty 1562, 1550, 1593), zdá se mi však, že je těžko možné je zařadit do stejné doby jako okna se segmentovými záklenky, která spíše považuji za mladší. Do stejné doby jako náhrobky (druhá polovina 16. století) by mohla patřit kamenná hlava, zasazená dodatečně nad západním portálem lodi.

Zbývá tedy též úvaha o tom, zda časově souvisela výstavba věže a pořízení nynějšího krovu nad presbyteriem.

Soudím, že dodatečným prvkem věže je jižní vstupní portál. Mám za to, že portál nahradil nějaké starší ostění (jehož relikty by tedy též ještě mohly být nalezeny). Nynější portál považuji za raně barokní (nelze vyloučit souvislost s činností stavební huti v Jičíně).

Je možné, že k prodloužení lodi západním směrem došlo v roce 1787, jak uvádí literatura. Pokud k prodloužení nedošlo dříve, lze je ze slohového hlediska hodnotit jako opožděně barokní. To platí jak o kasulových oknech, západním portálu, dynamickém prohnutí průčelí i o konstrukci krovu. Nevylučoval bych tedy, že k prodloužení došlo dřív. V tomto smyslu by snad měla pronést konečné slovo farní kronika nebo kostelní účty. (Neznám údaje, ze kterých vyšli v UPČ, kde odhadují, že se na prodloužení mohl podílet K. I. Dientzenhofer. Nedomnívám se, že by tomu poněkud rustikální stavba přímo nasvědčovala.)

V souvislosti s prodloužením lodi byla rozšířena okna v šikmých stěnách presbyteria a dostala podobu stejnou s okny v prodloužené lodi. K jižní stěně presbyteria zřejmě byla v té době již přistavěna oratoř, která ovšem byla v dalších dobách upravována (okna, portál). Pro starší barokní původ svědčí forma otvoru oratoře do presbyteria. Okno nad střechou oratoře by mohlo být starší, než kasulová okna.

Bez restaurátorského průzkumu není možné posoudit minulé barevné úpravy exteriéru i interiéru. Prozatím jsem si jen na věži povšiml ryté podkresby pro nárožní malované kvádrování. Je pravděpodobné, že malováním byla rámována i okna a vstupy. V koutu mezi jižní stěnou presbyteria a východní stěnou lodi v úrovni římsy presbyteria jsou zachovány velmi chatrné starší omítky, které též zřejmě nesou zbytky barevných nátěrů.

Hypotéza podoby starší stavby. Bez archeologického výzkumu zřejmě nebude možné zjistit nic o původní podobě středověké stavby, kterou zde lze předpokládat. Taková stavba mohla být i dřevěná. Po vyhodnocení poznatků se zřejmě nepotvrdil názor, který jsem pronášel při prohlídce stavby, že totiž v nadezdívce severní stěny presbyteria jsou druhotně použity pozdně románské fragmenty. Spíše se zdá, že v těchto místech se nacházejí prvky, které bych zařadil nejdříve do doby kolem roku 1500. Soudím, že nemohou být slohově starší než goticko-renesanční.

Mám za to, že ve zdivu nynější stavby nejsou zachovány úseky staršího zdiva. Přesto je třeba v průběhu oprav omítek věnovat zdivu velkou pozornost. V praxi se stává, že pozůstatkem starší stavby může být i jen zcela malý úsek zdiva novější stavby. Rovněž mohou být ve zdivu druhotně použity fragmenty staršího architektonického členění. Prozatím je třeba za stejně pravděpodobnou možnost označit, že prvotní kostel v místě byl dřevěný. To by ovšem bylo doložitelné jedině archeologicky.

Potenciál.

Pro potřebu sledování stavby v průběhu opravy uvádím alespoň nejdůležitější místa, jimž je třeba věnovat zvláštní pozornost.

Stopy starších omítek lze s největší pravděpodobností zjišťovat v místech připojení dodatečných zdí na spáru. Tak by tomu mohlo být v místech připojení věže k lodi, pod schodištěm na věž, v místech přístavby oratoře. Zejména pod omítkami v interiérech přístaveb mohou být zachovány exteriérové omítky.

Zejména v interiéru kostela lze předpokládat rozsáhlé relikty omítek s nátěry. Tyto části by měl zkoumat restaurátor.

Na zdivu lodi by mohly být nalezeny stopy koruny zdi původní lodi, neboť loď byla při prodlužování též zvýšena.

Při zásazích do podlah i do zdiva v okolí stavby (zejména při drenážích) musí být zajištěn archeologický dohled. Mohou být zjištěny relikty starší stavby. V lodi lze předpokládat možnost zachycení reliktů západní stěny původně kratší lodi.

Je třeba sledovat a dokumentovat případné nálezy starších architektonických článků, druhotně použitých ve zdivu.

Závěr.

Zatím tedy dle mého názoru zůstává v hodnocení kostela mnoho nejistot. Soudím, že cenná upřesnění by mohlo přinést především sledování stavby v průběhu stavebních úprav. Tohoto sledování jsem ochoten se ujmout. Pokud se budu objektem podrobněji zabývat, hodlám stavbu též zaměřit. Dosavadní zaměření snad vyhovuje pro koncepci stavební opravy, avšak pro vyhodnocení vztahu jednotlivých oddílů stavby a pro zakreslení zazděných otvorů apod. není vhodné.